Hudba vycházela Ludwigu van Beethovenovi přímo ze srdce. A to doslova. Některé nečekané změny rytmu v četných stěžejních dílech tohoto geniálního skladatele byly zřejmě spojeny s arytmií, kterou trpěl. Alespoň to tvrdí američtí vědci z Michiganské a Washingtonské univerzity. 

Tým složený z kardiologa, muzikologa a experta na historii lékařství ukázal, jak rytmus v několika slavných skladbách slavného německého hudebníka sledoval tlukot jeho srdce, čili jak byly některé nečekané změny rytmu způsobeny arytmií. 

„Když srdce tluče nepravidelně, děje se tak podle předvídatelných schémat. My si myslíme, že jsme identifikovali taková schémata v některých Beethovenových dílech,“ tvrdí profesor interního lékařství z Michiganské univerzity Joel Howel, jeden z autorů studie zveřejněné v prestižním časopise Perspectives in Biology and Medicine. 

„Vzájemné působení mezi myslí a tělem podmiňuje způsob, jakým prožíváme skutečnost. A to je zvláště zřejmé ve světě výtvarného umění a hudby, které odrážejí nejintimnější zkušenosti," cituje Howela italský list Corriere della Sera. 

Rytmus srdce odrážel hudbu

Badatelé studovali rytmus mnoha skladeb a snažili se jej přiřadit k tomu, co se děje při arytmii, tedy když srdce bije příliš pomalu, příliš rychle nebo nepravidelně. Některé nečekané změny rytmu a tóniny v Beethovenově hudbě se skutečně shodují se změnami v srdečním rytmu. 

Příkladem může být slavná Cavatina, finále smyčcového kvartetu B dur opus 130, plné velké citové síly, které Beethovena dojímalo až k slzám. Ke konci kvartetu se tónina náhle mění a přechází do C dur, a tím předurčuje nerovnováhu rytmu, vyvolávající pocity chmury, dezorientace a nedostatku dechu. A v poznámkách skladatele je tento přechod označen německým slovem beklemmt, jehož překlad může znít "se smrtí v srdci". 

Autoři výzkumu poznamenávají, že tato "smrt v srdci" může znamenat smutek, ale také pocit tlaku vyvolaný srdečními problémy. Změny rytmu jsou však přítomny i v Beethovenových dalších dílech: jde o sonátu pro klavír A dur opus 110 či klavírní sonátu Es dur opus 81 "Les Adieux" psanou v době obležení Vídně Francouzi v roce 1809. 

Starý chorobopis tomu odpovídá

Beethoven trpěl různými zdravotními problémy včetně Pagetovy choroby (deformace kostí), cirhózy jater a problémy s ledvinami. Nejznámější je však jeho hluchota, která mohla podle amerických vědců zbystřit géniovy ostatní smysly a učinit jej vnímavějším k srdečnímu rytmu. 

„Nemůžeme s jistotou vědět, zda a do jaké míry takovými problémy trpěl. Můžeme se pouze pokusit vysvětlit staré lékařské popisy ve světle dnešních znalostí. A přítomnost arytmie odpovídá mnoha dalším chorobám tohoto hudebníka,“ dodává kardiolog z týmu amerických expertů Zachary Golberger. Zkrátka některé Beethovenovy skladby mohou být dnes interpretovány jako skutečné hudební elektrokardiogramy.