Velkou společenskou událostí pro české vlastence z Prahy i širokého okolí byly v druhé polovině 19. století sokolské šibřinky. Tento rozverný maškarní ples pořádaný z iniciativy spoluzakladatele a prvního starosty Sokola Jindřicha Fügnera se poprvé konal před 150 lety, 25. února 1865.

Myšlenku na uspořádání velkého maškarního plesu Fügner pojal po obrovském úspěchu předchozích společenských akcí - tanečních zábav, plesu a různých společenských setkání. Dle Památníku Sokola Pražského z roku 1883 bylo Fügnerovým přáním, aby "členové Sokola i mimo cvičiště se scházeli, blíže se poznali a takto přátelským svazkem k sobě přilnuli". A jelikož chtěl, aby Sokol vystoupil s něčím novým a původním, zvolil pro ples, na radu Miroslava Tyrše, za název polozapomenuté slovo šibřinky. To Tyrš údajně našel v Jungmannově slovníku s významem "frašky, šašky, žerty". Slovo šibřiti - žertovat, veselit se - patrně pochází z německého schabernack s významem žert, posměšný kousek.

První šibřinky, pořádané v nové sokolovně Sokola Pražského na náklady Jindřicha Fügnera (který spolufinancoval i stavbu sokolovny, v té době jedné z nejmodernějších tělocvičen v Evropě), měly mimořádný úspěch. Pozvánky, které bylo třeba číst pozpátku (tato tradice se dodržuje dodnes) a které Fügner sám rozesílal, přilákali množství hostů, z nichž většina přišla v důmyslných maskách nebo alespoň s falešným vousem či nosem. To dalo podle vzpomínkové knihy plesu "onen ráz bujnosti a naprosté nenucenosti". Podle stejného zdroje před plesem vypukl velký shon po kostýmech, krejčovské salóny byly v obležení a garderobiéry divadel takřka vydrancovány.

Šibřinky se rychle staly nedílnou součástí pražského společenského dění. "Tyto české maškarní plesy sokolské měly od svého počátku nesmírnou, přímo kouzelnou přitažlivost. I jinak už bylo tehdy plesů dost, ale pověst o veselém reji šibřinkovém brzy tak se rozšířila, že kdekdo chtěl jich být účasten," napsal ve svých vzpomínkách spisovatel Ignát Herrmann s tím, že na pražské šibřinky jezdili ve velkém počtu i venkovští zámožní statkáři, lesníci, úředníci z panství a továrníci se svými manželkami a dcerami.

Šibřinky neměly jenom význam společenský, ale, stejně jako řada dalších společenských událostí pořádaných vlasteneckými spolky, byly i významným počinem českého obrození. Na plesech se mluvilo jen česky, česky byly tištěny i plakáty, pozvánky a jídelní lístky, taneční pořádky obsahovaly i vlastenecké verše českých básníků. České bály pomohly i vzniku české společenské konverzace a utvrzovaly národní uvědomění. Velký podíl na popularitě českých bálů měl i tehdy módní tanec polka.