Vykonstruovaný soud "proti Modrému a spol." s 11 československými hokejisty (osm mistrů světa), kteří byli o dva dny později za nepřítomnosti veřejnosti odsouzeni za velezradu a špionáž k mnohaletým žalářům, začal přesně před 65 lety - 6. října 1950 v Praze. Výše jejich trestu se pohybovala od 15 let k osmi měsícům. Komunistická moc tak dala sportovcům exemplárním způsobem najevo, kdo je pánem v zemi.

Státní bezpečnost zatkla devět československých hokejových mistrů světa v Praze 13. března 1950 v hospodě u Herclíků v Pštrossově ulici: byli to Augustin Bubník, Stanislav Konopásek, Václav Roziňák, Josef Jirka, Zlatomír Červený, Jiří Macelis, Antonín Španinger, Přemysl Hajný a Josef Stock. Vladimír Kobranov a Mojmír Ujčík byli zatčeni následující den. Později si policie přišla i pro hvězdného brankáře Bohumila Modrého.

Až na Modrého měli všichni reprezentovat Československo na hokejovém mistrovství světa v Londýně, a to jako obhájci zlata z posledních dvou šampionátů. Do Británie 11. března ale z rozhodnutí ministra informací Václava Kopeckého nikdo z hokejistů neodletěl.

Do čela "ilegální" skupiny postavila tajná policie "Bóžu" Modrého, kterého obvinila ze styku s cizími špióny a z úmyslu emigrovat. Špionáž a vlastizrada byly hlavním zaklínadlem zinscenovaného soudu, konaného v Praze v říjnu 1950. S nejvyššími tresty odešli Modrý (15 let), Bubník (14), Konopásek (12), Roziňák a Kobranov (oba deset). Žádný z obžalovaných nevyvázl bez trestu.

Mistři světa skončili v uranových dolech. Po propuštění se většina z nich k hokeji vrátila. V červenci 1968 byla celá skupina plně rehabilitována Nejvyšším soudem. Bohumil Modrý se však bohužel tohoto dne již nedočkal, zemřel v roce 1963 ve věku 46 let na následky pobytu v uranových dolech.