Krásná vánoční hudba

z rádia se line,

v pravidelné nedělní chvíle.

Vzpomínám na všechny drahé

a zapaluji třetí svíci.

Dnes vím, co jsem jim chtěla říci.

V mysli se honí zvláštní slova,

nechybí bolest, láska i něha.

Chtěla  jsem vyprávět o čase

vánočním před mnoha léty,

o třpytivých sněhových vločkách,

co tiše se k zemi snášejí

a s časem slitování nemají.

O větru, co fouká nad lesy,

o svíci, u které plamínek zvolna

hasne, přesto do srdce vnese

světlo jasné.

O slunci, které vždy najde svůj květ,

o hvězdách, co zlaté z nebe padají,

však studeným ostřím bodají. 

O sněhu, který roztaje na rtu,

v den poslední, v tu chvíli, kdy

láska za všechny lásky

slzy roní, pláče a tiše vzlyká

že už není...