Na sešlostech bývalých spolužáků to je vidět nejlépe: někdo stárne dobře a jiný špatně. Věk, na který člověk vypadá, nemusí být nutně totožný s tím, jaký dosvědčuje rodný list. Na vině jsou stejnou měrou životní styl i genetika. Svůj význam mají více či méně zdravé návyky, zdravotní stav, stres, ale také DNA, kterou jsme zdědili po našich rodičích.

Podle studie nedávno zveřejněné na stránkách časopisu Current Biology jde zvláště o jeden gen, který může způsobovat, že vypadáme o dva roky starší než skutečně jsme, zjistil mezinárodní tým vědců vedený Nizozemcem Manfredem Kayserem a Britem Davidem Gunnem.

Vědci analyzovali genom více než 2600 starých lidí, kteří se účastnili studie o zdravotním stavu populace v Rotterdamu. Tyto údaje srovnávali s věkem odhadovaným podle digitálních fotografií. Pak zkoumali genetické variace spojené s mladším nebo starším zjevem. Takovým způsobem identifikovali gen lokalizovaný na chromozomu 16 a známý pod označením Mc1r, poznamenává italský deník Corriere della Sera.

Tento gen kontroluje pigmentaci kůže a vlasů, ale zřejmě také hraje roli v dalších biologických procesech, jako jsou záněty a opravy škod na DNA. Jeho vliv na náš vzhled je podobný jako při kouření a projevuje se nezávisle na pohlaví a na tom, jak jsme se vystavovali slunci. Samozřejmě není jediný, který ovlivňuje náš vnější vzhled, ale byl identifikován jako první a jeho význam potvrdily další výzkumy. K objevení dalších genů bude pravděpodobně nezbytné analyzovat ještě širší databáze.

Již předešlé výzkumy ukázaly, že vnější vzhled je důležitým indikátorem zdraví, který ukazuje stupeň chátrání organismu. Studie publikovaná na stránkách časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America (PNAS) srovnává vzhled téměř tisíce osob starých osmatřicet let s ukazateli biologického stárnutí, jako je funkčnost ledvin a jater, úroveň cholesterolu v krvi, kardiovaskulární způsobilost či délka telomerů, koncových částí chromozomů, jejichž zkracování vede ke stárnutí buňky.

Skupinu dobrovolníků vědci vyzvali, aby odhadovali věk testovaných lidí podle toho, jak vypadá jejich tvář na fotografii. Jejich úsudek se ukázal shodný s výsledky laboratorních testů. Většina osob vykazovala věk blížící se tomu, jaký měli ve svých průkazech totožnosti, ale menšina vypadala buď mnohem mladší, nebo naopak mnohem starší. Největší šťastlivec mezi osmatřicátníky v této studii vypadal o deset let mladší, zatímco ten nejméně šťastný měl podle vzhledu i biologických funkcí jednašedesát let.