Přijel  ke mně syn, a tak jsme se byli "cournout" po okolí, kde žiji - to je v Teplicích a v jeho okolí. Zajeli jsme do lázní v Dubí, kam jsem se chtěla podívat již dlouho, i když jsem tam byla mnohokráte, ale chtěla jsem se podívat na jednu kdysi nádhernou vilu a sama jsem se tam bála jít. Tudíž jsem využila syna k této návštěvě...začnu trochou historie.

Lázně Dubí, jež mají oficiální název Tereziny lázně, byly založeny r. 1870. O pár let později v r. 1898 byl v Dubí postaven kostel podle kostela Santa Maria dell Orto v Benátkách, jenž stojí v horní části obce při silnici na Cínovec. Tento kostel nechal vystavět hrabě Clary Aldringen, kde jsou i pochovaní členové jejich rodu, jimž kdysi město Teplice a jeho okolí patřilo. Je viditelný přímo ze silnice, u něhož se nachází menší parčík. Má to být nejsevernější stavba benátského typu a velká rarita evropského významu!

Nedaleko, asi po 200 metrech pod ním na silnici z druhé strany naproti budově Městského úřadu, se nachází na menším vrchu nad silnicí v dnes již v neupraveném, takřka zarostlém parku v džungli stromů a přerostlých křovin kdysi nádherný výstavní palác a vila, která patřila továrníku Antonu Tschinkelovi. Toto reprezentativní sídlo, které mu patřilo, pochází z druhé poloviny devatenáctého století. Dříve se tato budova nazývala lesním zámečkem. Továrník Tschinkel v Dubí založil klimatické lázně a vyráběl porcelán. Později zkrachoval, upadl do konkurzu a o tento majetek přišel.

Nějakou dobu za války sloužila budova jako škola, později jako ozdravovna pro děti, nemocné tuberkulózou. V r. 1957 se stala psychiatrickou dětskou léčebnou. A právě v této době léčebna začala získávat hororový nádech, který tuto budovu poznamenal na dlouhé roky, vlastně až do dneška, kdy už je dávno ruinou, ale stále ji obestírá temná minulost, navíc, kdy ještě dosud svojí stavbou dává tušit, jaké to bylo kdysi nádherné sídlo. Měly se tu provádět na dětech experimenty s LSD, také elektrošoky, dokonce i bití a jiné pokusy, o čemž vypráví po mnoha letech pacient, který tu byl hospitalizován a který tuto zchátralou budovu byl navštívit takřka po padesáti letech od své hospitalizace a jehož video a další články o tomto zchátralém, ale dosud viditelně vznosném paláci si můžete sami přečíst a zhlédnout na stránkách: „Dětská psychiatrická léčebna v Dubí.“ Tudíž zde nepíši žádný výmysl, ani se nesnažím, abych ji opředla ještě větším tajemnem.

To tajemno vydává ona sama už svým zjevem…Bylo to nakonec i pro mě velice zajímavé se sem podívat, protože taková zvláštní a tajemná místa mě doslova přitahují, ovšem musím s někým jít, neboť jsem strašpytel…A o této budově jsem věděla již dávno, neboť údajný pacient, o kterém je řeč a je zveřejněno na serveru i jeho jméno, který ji po mnoha letech navštívil, byl synem paní, se kterou jsem bydlela já v paneláku. Teď je jeho maminka již v Domově důchodců. Musím dodat, že je hrůzné číst jeho výpověď, jak s nimi ošetřovatelé tehdy zacházeli, zvlášť upozorňuje na řádovou sestru, na kterou nemá dobré vzpomínky, a tím jsem chtěla vyzvednout právě ten rozdíl v nadpisu článku – o dvou rozporuplných místech. V kostele, kde kněz káže o lásce k bližnímu, tak tady kousek od kostela v dětské psychiatrické léčebně zase řádová sestra, která by měla následovat jeho kázání, a chovat se podle toho, se chová úplně jinak. Tudíž dvě velká protivenství.

Toto místo jsem navštívila se synem, protože bych se tam sama bála jít, již z toho důvodu, že se proslýchá, že tento prostor navštěvují bezdomovci a feťáci a v takových místech se s nimi setkat, by věru nebylo nic příjemného. Rozpadávající se budova, byť kdysi vznosná, dnes působí opravdu tísnivým dojmem, napadá mě napsat spíš jako zakletý zámek, ale ten, ač byl v pohádce obrostlý růžemi, nebyl zase ruinou. Kdy přesně skončila činnost psychiatrické léčebny, nevím. Ale od té doby vila postupně chátrala, až je z ní dnes opravdu ruina, i když dosud krásná, dá – li se říci toto o ruině. Na pozemku se ještě nachází další nízký pavilon, kde prý byli hospitalizováni nejtěžší pacienti, samozřejmě je také v dezolátu.

Toť vše o zajímavém místě, se kterým jsem Vás chtěla seznámit...