Miluji všechna svá vnoučata. Když u nás jsou na prázdninách, snažím se vyrazit s nimi někam za zážitky, aby měla na Bohumín pěkné vzpomínky. Nejinak tomu bylo i letos. V Ostravě ZOO a hasičské muzeum, u nás v Bohumíně hobby park s dopravním hřištěm, Mauglího stezkou a Mauglího rančem, ptačí voliéra, prodejna s rybičkami, oslava šestých narozenin v mekáči ve Frýdku, hasičská slavnost v Kopytově...
Ale přiznám se, že nejvíce miluji svá vnoučátka v okamžiku, kdy jednoho po třech týdnech, a další dva po týdnu, vracím maminkám jen s malými odřeninami na kolenou. Ufffffff. Fajfka. Úkol pro letošek splněn.

Teď se budu týden vzpamatovávat, věnovat se jen sobě a pak si ještě za odměnu zajedu na chvilku k moříčku. Začínám tělíčkem. Koupím nějaký speci šampón na narušené vlasy a rozhlížím se, jestli nemají něco speci na narušené nervy.

Nemají, nevadí, budu nervy léčit domácím klidem a pořádně se vyspím. Napiplala jsem si na vrásčitý obličej nějaký zázračný krém na omládnutí, ostříhala nehty na rukou a dopřála jim balzám, zašla na pedikúru a na preventivku k zubařce. Konečně zajdu za kamarádkou, kterou jsem už dva měsíce neviděla, protože i ona se různě rekreovala a navštívila svá vnoučátka v zahraničí. No...nebyla to zrovna dobrá volba, protože jsem dvě hodiny musela koukat na jejím PC na fotky všech pěti vnoučátek a čuměla na její videa z besídky, z oslavy narozenin, z bazénu, z lesa, z dinoparku... Záchranou byla SMS z party hráčů scrabble, že mne zvou ke hře k Jelenovi. Hurá, jsem vysvobozena, loučím se s kámoškou a jdu namáhat mozkovnu. Pěkně jsem si zahrála tři hry a bylo mi fajn, fajn, fajn, cítila jsem probouzející se energii a byla ráda, že se vracím do svých zajetých kolejí. Hlavičku jsem večer umyla tím zázrakem.

Speci šampón stál v akci jen 49,90, tak nebude líto ho vyhodit. Vůbec mi nesedl. Drbu se po celé hlavě. Opakování mytí hlavy osvědčeným a vyzkoušeným šampónem. Druhý den se na hlavě zas drbu jak zablešený Alík. Šmankote, co s tou hlavou mám? Nebudou to vši? Co to říkala snacha, když mi dávala děti? Že vnučce našla jednu vešku, ale hlavu jí prohlídla a hnidy neměla. Prý. Jdu k umyvadlu, vezmu hustý hřebínek a pročesávám. Důkladně a dlouho. Nic nevidím, ale přece jen mne upoutají nějaké malé tečky. Volám Dimka a lupou sledujeme umyvadlo, zda neuvidíme nějaké nechtěné zvířátko. A kruci. Jsou tam. Několik světloulinkých miniaturních potvůrek hýbe maniaturními končetinkami. Jo, miláčkové, teď si zazpívejte českou hymnu, budete vyhoštěni a klidně se dovolávejte Bruselu, posílám vás ke všem čertům. Spláchnu cizopasníky do kanalizace a začínám řešit nepříjemnou situaci.

Vši jsem měla naposled v roce 1982, když to děti přitáhly ze školky. Tehdy jsme hlavy polévali petrolejem. Jdu k PC, snacha je zrovna on-line na Fb. Pokládám otázku, zda náhodou nenašla u dětí vši, že jsem je právě u sebe objevila. Nečekám na odpověď a jdu koupit psí šampón. Můj řecký ministr radí hlavu potřít stolním olejem, prý se nechtěná zvířátka udusí. Obleču si triko, ve kterém si barvím hlavu a děláme tedy olejovou kůru, raději oba, člověk nikdy neví, mazlil se s vnoučátky taky. Olejem Dimko nešetří a jak chodím po bytě, kape ze mne jak z děravé olejničky, přetože mám hlavu zabalenou v igelitu. Dimko chodí a kapky utírá papírovou utěrkou. Kuchyňská podlaha už je tak promaštěná, že v jednu chvíli na ní uklouznu. Naštěstí jsem se chytila stolu. Vy potvory vší, já se tu kvůli vám ještě zabiju. Na druhou stranu, byl by to i váš rychlý konec, protože v mrtvé hlavě byste asi dlouho nepřežily!

Jdu znova k PC. Snacha odpověděla, že našla u holky tři a u kluka jednu a že to teda děti přivezly ode mne. Nekopli byste maminku s takovou logikou do pr....? Takže holka má údajně před odjezdem k nám jednu veš, po návratu tři a já jsem jí je nasadila. Já, která jsem vši už 34 let neměla! Škoda slov. Vypínám PC a jdu chemizovat do vany. Dimko si na mne připravil alkohol. Řešením by možná bylo líh vypít a na chvíli zapomenout na vší trápení, ale on se rozhodl napájet tím alkoholem vši. Tak krvelačné breberky se u mne usadí a ještě jim Dimko připravuje párty! To je teda nespravedlnost! Jsem slita alkoholem. Opět přichází zábal. Hlava po chemickém útoku pálí jak čert. Co jsem komu udělala? Sedím ve vaně a nadávám na celý svět. Napustím si aspoň plnou vanu a dávám si pěnu do koupele, snad bublinky zaženou chmurné myšlenky. Po patnácti minutách si konečně myju vlasy psím šampónem. Tato procedura je alespoň trochu příjemná. Všechny operace opakujeme po tři dny dvakrát denně. Dnes si konečně mohu oddychnout, snad už mám od vší a od všeho a všech pokoj. Ne tak úplně. Nálepka od snachy, že jsem já nasadila jejím dětem vši, mi zůstane do smrti, ale k té se pomalu blížím, to už snad nějak vydržím.

P.S. Příběh dávám do rubriky Domácí mazlíčci :-)

Fotil řecký ministr Dimko