Po letech opět "na vodě"
FOTO: archiv autorky

Jsem moc ráda, že jsem objevila tento web a mohu zde komunikovat s lidmi, kteří to zdaleka ještě nevzdávají a i po šedesátce si svůj život chtějí užít.

Moc se mi líbí výrok Wilhelma Humboldta, který si dovoluji zde citovat:

„Stáří může být nešťastné a neradostné právě tak jako mládí. Srovnávám-li, nezdá se mi stáří i se všemi slabostmi, které přináší, bez radosti. Jen zabarvení a zdroje těchto radostí jsou jiné.“

I když jsem v mladším věku měla trochu obavy, co se bude dít, až se v této fázi života ocitnu, zjišťuji teď, že to není zas až tak špatné. Hlavně mám konečně čas na své záliby, které jsem během pracovního procesu musela odsouvat stranou. A vracím se k tomu, čím jsem se zabývala kdysi, ještě než jsem se vdala a založila rodinu.

Je hodně těch zálib a o mnohých určitě napíšu, abych se s vámi o ně podělila (mnozí máte určitě podobné). Dnes chci připomenout jednu z nich. Jako mladá holka jsem chodila do vodáckého oddílu, tatínek s maminkou provozovali vodní turistiku, takže to vyplynulo nějak samo od sebe. Později jsem sama začala fungovat jako vedoucí chlapeckého oddílu.

Zážitků z těch dob mám spoustu, zejména z putovních táborů v 70.letech minulého století, kdy jsme si užili s kluky hromadu legrace. Bylo to jedno z nejšťastnějších období mého života. Potom jsem se vdala a přitáhla k vodní turistice i mého manžela. Ani jsem se nemusela moc snažit, zalíbilo se mu to hned.

Když se narodily děti, pochopitelně jsme je brali s sebou. A když trochu povyrostly, zase jsem zafungovala jako vedoucí jejich a jejich vrstevníků. Tentokrát to byl pro změnu dívčí oddíl „Bludičky“. A roky plynuly, přišly povinnosti a starosti se stárnoucími rodiči a na vodu zbyly jen pěkné vzpomínky.

Ale nač jen vzpomínky, když nám zdraví ještě jakžtakž slouží? Sice už nejsme tak výkonní jako za mlada a neklademe si žádné náročné cíle, ale k romantickým výletům na vodě se vracíme.

 

 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
20 komentářů
Zdenka Soukupová
Ač Ryba, s vodou moc nekamarádím. Před několika lety jsme se ale na dovolené s kamarádkou a našimi partnery dohodli, že zkusíme raft. Oni dobří plavci, já jen tak pár temp. Pronajali jsme si raft a já pro jistotu i záchrannou vestu. Chvíli se nám plulo dobře, pak to nějak zadrhlo. Chlapi zjistili, že je v řece tak málo vody, že raft prostě neplave. Tak vystoupili a táhli nás. Dovedete si to představit? Dva chlapi táhnou raft se dvěma ženskými, z toho jedna má vestu! Moc jsme se nasmáli a moc rádi na to vzpomínáme. Evo, závidím Vám, že se vody nebojíte a těším se na další vyprávění.
Marta Novotná
Na sjíždění řek mám jen nejlepší vzpomínky, byla vždycky prima parta a zbyla kupa nádherných vzpomínek.
Jaroslava Handlová
Gratuluji, Evo! Prvním článkem jste sem mezi nás elegantně vplula. Já bych moc ráda někdy na vodu (a klidně bych tam taky seděla pohodlně, rozhodně bych neklečela. Ovšem rukama bych se snažila makat ze všech sil). Naposledy jsem si to vyzkoušela v 17 letech, když jsem se vydala "prozkoumat" Vranovskou přehradu. Okouzlena jsem se vzdalovala od břehů, zato pak ta dřina zpět! Ale bylo to krásné! Pak už jsem se dostala jen na čluny a lodě, které vždy řídil někdo jiný!
Eva Komínová
Milá Dagmar, správný háček v lodi závodní ovšem klečí. Ns fotce ale vidíte loď turistickou, v níž musí háček sedět pohodlně i jako pecka, protože se někdy plaví několik hodin po řece od jednoho tábořiště k dalšímu. A článek je o vodní turistice nikoliv o závodění. To jsem neprovozovala.
Zuzana Pivcová
V mém mládí v Týně nad Vltavou jsme se ještě normálně koupali ve splavné řece (dnes je tu stojatá voda okraje Orlické nádrže), kde byly 2 jezy, jedna "šlajsna" bývala zahrazená, aby nebyl silný proud a dalo se nad ní koupat. Po Vltavě připlouvala spousta vodáků a vždy si museli vytáhnout loď na břeh a snést ji až pod jez. V duchu jsem si říkala, jak to musí být na vodě idylické, zvlášť když spolu plují páry. Ale ono to byla spíš pěkná dřina. Pádlovat jsem si vzkoušela jen jednou, to bylo na mezinárodním kurzu němčinářů v Brandenburgu v bývalé NDR, půjčily jsme si loďku a vypluly na jezero, ale proud nás zanesl do hraničního pásma se západním sektorem a už se na nás řítil rychločlun a říční policie s tlampačem.
Dagmar Tatoušková
moc hezký příspěvek, který nutí ke vzpomínkám... jenom doufám, že na té fotografii nejste vy, správný háček totiž v lodi klečí a nesedí jako pecka...
Eva Komínová
Děkuji všem, kteří zareagovali na můj první článek. Moc mě to potěšilo. K mé zálibě: kdo to zažil, rád vzpomíná. Kdo k tomu nemá vztah, toho chci "uklidnit". Každý máme něco. Já například vůbec nelyžuji. Nějak na to nemám vlohy a přes veškerou snahu jsem nikdy nedokázala být pánem svých lyží. :-)
Hana Rypáčková
Tak to má být, všechno vyzkoušet, dokud jsou na to síly....Neodkládat na příště. Fandím Evo.
Jitka Chodorová
Paní Evo, je to krása, vždy mě toto lákalo, ale nedostala jsem se nikdy "na vodu", ale vám to přeji, pište dál, a ještě k tomu krásné fotky, fandím vám. Děkuji.
Jitka Valachovičová
Moc krásné fotky, nezbývá než gratulovat, že máte takovou zálibu ....já mám z vody respekt a vodní sporty nevyhledávám*
Jiří Libánský
Mám rád svůj raftík a chvíle na vodě. Už jsem nejel řeku pár let. Snad třeba příští rok. Každopádně vodáctví fandím.
Marie Novotná
Nádhera.*****
Naděžda Špásová
Fotečky také moc hezké.
Naděžda Špásová
Ahoj Evo, nikdy jsem vodák nebyla a už určitě nebudu, ale pozdravit vás po vodácku určitě můžu. Nejsem dobrý plavec a z lodí, kanoí a raftů mám panickou hrůzu. Ale vám přeju, aby vám znovuobjevení tohoto koníčka vydrželo ještě hodně dlouho. *****
Anna Čípová
Paní Evo, velké AHÓÓJ. Během studií jsem byla členkou vodáckého oddílu a mám kupu nádherných vzpomínek na sjíždění českých, moravských a slovenských řek. Těším se na další vaše články. A vítejte na íčku.
Jana Šenbergerová
Tak tohle jsem mockrát nezažila, abych se kochala pohledem z vody na břehy. Opačně se mi to ale také líbí. Ať vám to dlouho vydrží!
Eva Komínová
Alenko, jsem ráda, že je tu zpřízněná duše! Také zdravím AHÓJ!
Eva Komínová
Jarmilko, to mi říká moje dcera taky, ale já alespoň neztrácím přehled, kdy to bylo, když si nechám udělat fotku v papírové podobě.
Jarmila Fialová
Pěkný fotky,jen ten datum je kazí
Alena Vávrová
Evo, AHÓÓJ!! Vítá tě bývalá kajakářka a milovnice vodního živlu, ať již stojatého, tekoucího, či mořského. Těším se na tvé vyprávění i fotky.
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše