Zájezd byl dotován Tureckem, proto jsme navštívili obchody s kůží, zlatem a koberci cestou do dalšího hotelu. Vůbec nám to nevadilo, na pěkné věci a módní přehlídku se každý rád podívá.

Přesouvali jsme se na východ ostrova, do Famagusty. Cestou byla ještě zastávka v archeologickém nalezišti Salamis. Kdysi to bylo řecko-římské město a snad i hlavní město ostrova. Odhalena je jen část – gymnázium, divadlo a lázně. V Famagustě jsme si prohlédli mešitu Laly Mustafa Pashi. Kdysi to byla katedrála sv. Mikuláše a postavili ji lusigňanští králové ve 14. století. V r. 1571 jí Osmané přistavěli minaret a přetvořili na mešitu. Před ní je 700 let starý fikus. Prošli jsme se uličkami, koukli na suvenýry, něco nakoupili a odjeli na druhé místo našeho pobytu.   

Bylo to Long Beach, u moře, písečná pláž, pěkné vilky, bazén, restaurace. Ubytovali jsme se a ráno jeli poznávat další část ostrova, byl to poloostrov Karpas Peninsula. Je to národní park kde volně žijí oslíci, kozy, ovce. Na Golden Beach v květnu kladou karety obecná a obrovská vejce. Proto je sem od května do srpna zákaz vstupu. My jsme tu byli později, tak jsme se zde zastavili a strávili u moře část odpoledne. Krásně svítilo slunce a voda byla příjemně teplá. Na špici poloostrova je mys sv. Ondřeje a stejnojmenný klášter. Ten jsme nenavštívili, opravuje se.

Cestou zpět jsme se zastavili ve městě Dipkarpas, kde v pohodě a pospolu žijí jako dříve Řekové a Turci. Vedle sebe stojí kostel a mešita. Poslední den pobytu jsme se jeli podívat do hlavního města Kypru, do Nikosie, nebo turecky Lefkosie. Je to jediné město na světě, které je rozdělené na 2 části, řeckou a tureckou. Jedna část patří k EU a druhá ne. Dále je zde ještě demarkační zóna, kde jsou jednotky OSN a anglická základna. Do města jsme vstoupili bránou Girne, před níž stojí socha Atatürka. Došli jsme až ke krásné mohutné katedrále sv. Sofie z r. 1208-1326. Byla postavena podle katedrály v Remeši a opět ji postavili Lusigňané. Ale stihl ji stejný osud, byla Osmany přestavěna na mešitu Silemiye. Je to dominanta města, mohli jsme opět vstoupit i fotit.

Pak jsme navštívili Büyük Han, kde si dříve mohli obchodníci odpočinout a přespat. Dnes je v přízemí restaurace, kde jsme i my poobědvali, a nahoře v bývalých pokojích jsou obchůdky se suvenýry. Po obědě jsme navštívili tržnici Bandabulay z r. 1939 a nakoupili nějaké dárky domů. Odpoledne jsme se prošli po řecké části hlavního města. Je úplně jiná, tu už jsou obchody a butiky světových značek, jiná hudba. Museli jsme tam i zpět projít 2 pasovými kontrolami. Večer jsme se vrátili do Famagusty, místa pobytu, a museli se sbalit a ráno po snídani v 5:50 odjeli na letiště do Erkanu. Do naší krásné Prahy jsme doletěli v 11:35, ale zase s přestávkou v Antálii.

Návštěva Severokyperské republiky se mi líbila, poznala jsem zase další zemi. Je chudá, hornatá, ale podporovaná Tureckem. Rozvíjí se tu turistika, tak snad se i zde budou mít lidé lépe. Vlajku mají stejnou jako Turecko, jen ne na červeném poli, ale na bílém. Ale vždy vlají obě, na některých fotkách jsou vidět. Jezdí se tu vlevo, jako v Anglii, a letos se tu neměnil čas. Zajímavostí je, že tu mají 32 kasín, v Turecku je hazard zakázán, tak se jezdí na Kypr. Návštěvu mohu doporučit, je tu bezpečno, žádní migranti. Ubytování i stravování na úrovni.