Dcera Eliška asi v 10 létech si moc přála pejska. Byla jsem neoblomná. „Všichni jste ve škole, odpoledne toho máte také hodně a já celý den v práci. Kdo se o něj bude starat? Nechat ho celý den v paneláku, to by bylo týrání. Pejska si pořídíme, ale až budu v důchodu.“

Nakonec jsem svolila a Eliška dostala aspoň andulku. Dnes jsem v důchodu, synové se odstěhovali a Eliška mi odjela až do Anglie, ale situace je stejná. Když pojedu na měsíc nebo více za Eliškou, co s pejskem? Na brigádě jsem každý den od rána do večera, takže tato situace to opět nedovoluje. Ale to jenom na úvod.

Právě brigáda mne přivedla na vzpomínku. Každý den od dubna do září vidím stejný obrázek. Uvázaný pes a jeho majitel na nákupu. Jsou psi, kteří si lehnou a čekají v klidu na páníčka, ale jsou i takoví, kteří sotva se páníček vzdáli, začnou štěkat a výt. Není to jen tak nějaký štěkot, ale jestli to máte poslouchat celý den a každý den, začne vám to lézt na nervy. Vím, že za to může majitel, zvláště když je v obchodě hodinu i více. Tak ráda bych toho majitele také přivázala a nechala je tam, ale bohužel to nejde. Když jim něco řeknu, je oheň na střeše. Co si to dovoluji, a když ho nechají doma, tak tam štěká také apod. V tu chvíli lituji i sousedy.

Do Kauflandu chodil nakupovat takový nevzhledný, pohublý, ušmudlaný pán s vlčákem. Byl krásný a vypadal dost mladě. Pán mu ukázal na místo. Pes si lehl a čekal. Nic kolem ho nezajímalo, i přesto, že nebyl uvázaný. Nákup trval asi 10-15 minut. Pán se vrátil z nákupu a pes se automaticky zvedl a šel za svým pánem. Obdivovala jsem ho. Možná i proto, že mám pěkný vztah s Ritou, také vlčák, když čeká na svého pána, tak mne ve stánku hlídá.

Druhým rokem jsem ho tam viděla znova. Potom se ale stalo něco, co mne překvapilo. Pán přišel, pohladil psa, něco mu řekl, přes něj položil vodítko a odešel směrem k obchodu. Prodávám a koukám. Hodina, druhá, pes byl poslušný, občas se zvedl, zpozorněl a opět lehl. Když už bylo 18 hodin a pán nikde, nedalo mi to a zašla jsem na informace, jestli mohou majitele vyvolat. Za chvíli budu končit, pes už je tam dlouho, a jestli tam bude i v 10 večer, bude to pro vlčáka moc dlouho. Majitel se neozval, a proto zavolali odchytovou službu a pes cestoval do útulku. Než přijela policie, donesli jsme mu vodu a piškoty.

Druhý den jsem měla náročný, hodně zákazníků se na psa vyptávalo a debatovali, proč to pán asi udělal. Mohl ho přece odvést přímo do útulku, ale třeba se styděl. Možná zůstal bez práce nebo to finančně nezvládal. Pes byl celkem pohublý. Ale důležité bylo a všichni jsme ocenili, že ho aspoň nechal tam, kde je hodně lidí, a tudíž předpokládal, že se o něj někdo postará. V tu chvíli jsem si uvědomila, že se vlastně se svým psem rozloučil a pro nového majitele nechal i vodítko. Pes mohl dopadnout také daleko hůř, ale na to jsme raději nikdo nemysleli.     

 Asi za týden jsem se dověděla, že náš vlčák už má majitele. Tak ať se mu tam líbí!

Příspěvek je součásti Tématu týdne o domácích mazlíčcích. Chovali jste nebo chováte doma nějaké zvířátko? Sepište své zkušenosti na portál i60. Vyhrát můžete malý dárek. Téma týdne trvá do 12.2.2017.