Že jsme tu ještě neměli Hrátky s číslovkami? A přitom je možné s nimi vzpomenout na řadu slovních obratů i vět, ve kterých (v určitých situacích) zazní název nějaké číslovky - tentokrát ale vůbec nepatří do matematiky, ale označuje něco všeobecně srozumitelného (a funguje jako podstatné jméno).

On je prostě jednička, to já jsem úplná nula.
Zařaďte jedničku a rozjeďte se.
Vedle své kamarádky, která neustále cestuje, jsem jen dvojka.
Ti psi jsou správná dvojka.
Dám si dvojku červeného.
Mrazík vyčaroval Ivanovi a Nastěnce na cestu domů pravou ruskou trojku.
Jezdí na čtyřce jako kormidelník.
Sedneme si na čtyřku (v autobuse) a budeme si povídat.
Dluží mi tři pětky.
Když hodíš šestku, házíš ještě jednou.
Sedmičkou (pivem) se neopiješ.
Koupím raději sedmičku než litrovku.
Ze sedmičky může jít Honza také na střední školu.
Je jak zelená sedma.
Naše osma dojela na závodech jako druhá.
Potřebuji vysvědčení z devítky.
Někdo pije nejraději desítku.
Fotbalista kopal desítku.
Ta naše jedenáctka pálí...
Dnes v práci slouží dvanáctku.
Po dvanáctce se snadno přiopiješ.
Nabrnknul si nějakou sedmnáctku.
Měl v noci třicet osm.
Jizerská Padesátka se vydařila.

Na další příklady si teď nevzpomenu - už také nejsem žádná dvacítka (a už hodně dlouho). Budu ráda, když mi dopíšete své nápady.