Vlna solidarity a projevu přátelství Libě Křapové mne přivedla na podobnou myšlenku. 

Jsem bezvýznamná a v literárním světě neznámá spisovatelka městského formátu a napsala jsem krátkou povídku o víle Mýdlence. Už to byl několikátý příběh, ve kterém se vždy snažím děti nenásilně vychovávat. Jsem zasloužilá babička, tak o dětském světě ledacos vím. Tato povídka byla o důkladném mytí rukou mýdlem, protože to určitě znáte, že spěchající děti mytí v koupelně bleskurychle odfláknou, ani se mýdla nedotknou.

V létě přijel na prázdniny šestiletý vnouček Matěj a já mu příběh přečetla. Protože moc tesknil, navrhla jsem mu, že hlavní hrdinku pojmenuji po jeho mamince. Chlapeček byl nejdříve nedůvěřivý, jak může babička jen tak měnit v povídce jména. „Protože jsem tu povídku napsala přímo já“, odpověděla jsem.
„A můžu klidně napsat pokračování, jestli chceš.“
Vnoučkovi se nápad líbil. Tak jsem navrhla: „Řekneš mi nějaké slovo a já na něj napíšu další příběh.“
A tak se stalo. Chlapeček řekl slovo, babička připsala další díl, večer přečetla a dostala další slovo, na které mohla pokračovat ve psaní. Příběhy přibývaly a babička do nich vkládala i to, co se malému Matějovi zrovna stalo, například epizodu s vypadnutým zubem.

Na konci prázdnin už z příběhů byla celá kniha O Mýdlence. Možná by zapadla v šuplíku, ale dostala šanci posloužit dalším čtenářům, protože vyšla jako elektronická kniha na Google. Spisovatelka byla spokojená a netušila, co ji čeká. Vedoucí učitelka v bohumínské mateřské školce se zapojila do projektu "Babička a dědeček do školky" a oslovila místní paní spisovatelku. A tak se stalo, že příběhy o mýdlové víle se dostaly k dalším dětem a četla jim je živá spisovatelka. Děti pozorně vždy po obědě poslouchaly a poté k příběhu malovaly obrázky.

A to už by mohl být spisovatelského příběhu konec, ale představte si, že není. Paní učitelce se knížka tak líbila, že ji napadlo, že kdyby se knížka i s obrázky vydala, mohly by ji děti, které odcházejí do první třídy, dostat jako upomínku na školku. Vše by se mělo odehrát na konci června 2018 při slavnostním vyřazování školáčků, kde by se knížka i pokřtila. Učitelka oslovila reklamní agenturu a domluvila brožované výtisky s černobílými obrázky, které si školáčci sami vybarví jako omalovánky. A miláček mi poradil, abych se chopila příležitosti, a na vlastní náklady si přiobjednala taky nějaké výtisky. Naštěstí nebudou tak drahé, jak vázané knížky, ale i tak budou něco stát, a proto teď já, nemajetná spisovatelka, oslovuji své přátele, zda by na tisk nepřispěli a já všem na oplátku za sponzorský dárek knížku s autogramem osobně předám nebo pošlu. Domluvit si můžete i věnování konkrétnímu adresátu. Případným dárcům pošlu na požádání číslo účtu e-mailem.

Na fotu Matěj, který hrdě prohlašuje, že jsme knížku napsali spolu.