Padesátá léta 20.století poznamenala životy lidí v mnoha směrech. Spousta lidí bylo zavřených, v rádiu se vysílaly soudy s tzv. „ zrádci “ republiky, ve společnosti se nesmělo kritizovat vedení státu a zejména KSČ! Ta vládla všude! Každý se snad bál každého, soused i souseda! Byl nedostatek zboží potřebného k žití! Stejné to bylo s uhlím. Bylo po válce a přednost přídělu uhlí měl průmysl. Uhlí bylo na příděl. Později se tento stav trochu uvolnil, ale „ volné “ uhlí bylo zase dražší a každý si ho nemohl koupit! V rodinách se tehdy topilo hlavně v kuchyni, kde se nejen vařilo, ale také i žilo! V pokoji, alespoň u nás, se topilo jenom o svátcích, nebo v neděli odpoledne. Vzpomínám si, že jsme chodívali s maminkou na místní nádraží sbírat uhlí. Chodilo tam  více lidí! Na místním nádraží se totiž vykládalo uhlí pro Uhelné sklady. Uhlí „ šlo “ z vagónů přímo pásem na nákladní auta, která je odvážela na skládky do Uhelných skladů. Při této vykládce popadala spousta uhlí z pásu, mezi koleje. Uhlí jsme sbírali do kbelíků a sypali do jutových pytlů. To víte, že jsme byli zmazaní, ale zase jsme měli dobrý pocit, že se hezky ohřejeme! Někdy jsme nasbírali třeba i 2 pytle. Takový pytel, když byl pěkně plný, vážil i 50 kg. Pytle jsme naložili na vozík a jeli domů. Hned bylo čím přikládat do kamen. V kuchyni nám to na přikládání vydrželo nějakou dobu a hlavně jsme ušetřili peníze a také uhlí ve sklepě, které, hlavně přes zimu, rapidně ubývalo! Nedalo se to dělat často, aby to nebylo moc okaté! Tenkrát záviděli někteří lidé i takovouto činnost. Takže, ne často a hlavně za tmy!!