Dialog je jedna ze základních forem lidské komunikace. Lidé spolu prostě musí mluvit. Někdo mluví rád, jiný je spíš mlčenlivý. Já patřím k těm jiným. Příliš neovládám umění dobrého rozhovoru. Nejsem pohotová, někdy hledám vhodná slova; mnohem lépe se vyjadřuji písemně než ústně. Řadu let jsem neměla s kým si psát. Přátel na povídání mám málo, jsem spíš introvert. Klábosení o ničem mě moc nebaví.
Loni v létě se na tomto portále objevil spisovatel. Už jsem zde o něm napsala článek: https://www.i60.cz/.../muj-nejsilnejsi-letosni-zazitek-s-portalem-i60-prichod-spisovatele. Začali jsme si psát. Postupně jsem zjišťovala, že máme hodně společných témat.
Při prvním setkání jsem s radostí zjistila, že si dokážeme i hezky povídat. Vzájemná důvěra a otevřenost, kterou jsme si projevovali v dopisech, se přenesla přirozeně i do osobního kontaktu. Otevírá se mi nový svět. Učím se dialogu. Učím se přijímat odlišné názory i kritické připomínky, protože vím, že jsou myšleny dobře. Učím se je citlivě sdělovat. Naše rozhovory mě velice obohacují, osvěžují. Zkvalitňují naše přátelství. Občasným názorovým neshodám se dokážeme vzápětí zasmát. Ve svém pozdním věku zažívám kouzlo dialogu.
Pro mne to jsou to dialogy zcela se lišící od rozhovorů s kamarádkou nebo partnerem. Povídání s kamarádkou je také dialog, někdy očistný, jindy jen zábavný; někdy ale ani jedna neřekneme té druhé všechno tak, jak si myslíme, ze strachu, že bychom ublížily. Máme také odlišná témata. Např. o ruské literatuře bych si s žádnou nepopovídala. S kamarádkou se sejdu přibližně jednou za měsíc. Píšeme si jen občas, vesměs krátké vzkazy. Se „svým“ spisovatelem komunikuji mnohem častěji.
Můj partner je dobrý člověk. Jinak bych s ním nebyla už dvacet let. Prožili jsme spolu spoustu hezkého i chvíle bolestné. Je skvělý řečník. Naslouchání ale není jeho oblíbená disciplína; mnohem více vyniká v monologu. To si pak člověk dialog moc neužije. Také už jsme si mnohé řekli.
Můj dialogový přítel voní novotou. I to má svůj půvab. Dává mi to, co jsem už dlouho postrádala. Zájem o mě, o mé běžné radosti i starosti. Nové podněty, zajímavá témata. Můžu s ním mluvit úplně o všem. Jendo, děkuji ti.
Věra Ježková
Ano. Dialogu budiž chvála, moje milá dialogová přítelkyně. V řečtině slovo dialogos znamená v tom nejširším slova smyslu rozmluvu, rozvažování, střetávání názorů. Na jakékoli téma. Poznal jsem ale, že slovo dialog si různí lidé mohou i různě vykládat. Jeden můj přítel, se kterým se nyní vídávám bohužel jen zřídka, má na tento způsob komunikace velmi svérázný názor. Jelikož je přímo nabitý znalostmi z nejrůznějších oblastí, zejména z náboženství, historie i literatury, snaží se něco z nich v tom krátkém čase našeho setkání přelít do mé hlavy. Nevím ovšem, proč těmto schůzkám říká dialog, když je to většinou jeho nepřetržitý monolog, do kterého musím násilím vstupovat, pokud se chci dostat ke slovu.
Dialog ale může být také hledáním pravdy. Prostřednictvím slova – logu. Logos, nejen jako slovo, ale také jako rozum či smysl. Mám moc rád diskuse. Dialogy z očí do očí. Rozmluvy v kruhu přátel. Prezentovat svůj vlastní názor, hájit ho konkrétními příklady, nebo naopak, nechat se přesvědčit o názoru druhých. Takový dialog má určitě svou cenu a člověka to posouvá vždy o něco vpřed.
Přes to vše se, stejně jako Věra, raději vyjadřuji písemně než ústně. Mám při tom dost času si svou myšlenku promyslet a lépe ji formulovat, než když jsem pod tlakem času. Je to velká výhoda. Otázkou však je, jakou formu ústního projevu máme na mysli. Mám svou zkušenost. Pokud jsem musel někdy pronést nějaký delší projev před publikem, raději jsem si ho předem pečlivě napsal. V tom případě nešlo ani tak o znalost tématu, jako o logickou návaznost myšlenek tak, abych se nezasekl někde uprostřed a neudělal si ostudu.
Z úvodního textu je určitě zřejmé, že moje dialogová přítelkyně, která iniciovala tyto řádky, už není pouze přítelkyní dialogovou. Že je to už nějaký čas přítelkyně na plný úvazek. Rozmlouvání s ní je pohodové, pro mne přínosné a bez obav, že řeknu něco špatně. Vždyť je to povídání mezi přáteli. Povídání s člověkem, který má široké spektrum zájmů. Společných témat máme proto skutečně mnoho. Třeba i moji oblíbenou historii starověkých kultur a s ní spojené kořeny naší civilizace.
Věrka uvedla ve svém příspěvku jedno téma. A to ruskou klasickou literaturu, kterou přímo zbožňuji. S kým jiným bych si měl o tomto tématu povídat než s člověkem, který se ruštinou a ruskou literaturou zabýval i profesně. Vždyť dvacet sedm svazků ruské literatury, v krásném vydání pražského nakladatelství J. Otty z přelomu 19. a 20. století, zdobí celý regál mé obsáhlé knihovny.
Na seniorský portál i60 jsem zavítal skutečně náhodou, jak už jsem v jednom svém článku psal. A zareagoval jsem na jeden z komentářů ke svému červencovému článku, který napsala mně do té doby zcela neznámá žena. Komentáře začaly přibývat. Až dospěly, přiznám se, až k nečekané nabídce přátelství, kterou jsem bez váhání přijal. Každé nové přátelství je velkým krokem vpřed. A toto přátelství, pokud použiji Věrčinu metaforu, skutečně voní novotou. A také velmi přátelským ovzduším. Je to přátelství s člověkem, jehož celoživotní profesní dráha vzdělaného lingvisty, majícího za sebou publikační činnost ve vědeckém ústavu, je velmi daleko všemu, čím jsem já v životě prošel. Přes své jednoznačně humanistické založení jsem skoro celý profesní život dýchal pach tiskařských barev a poslouchal rachot tiskařských strojů. Od pomocného dělníka až po vysoké řídicí funkce. Dlouhých dvacet pět let. Teprve až jsem se zbavil každodenního stresu řízení polygrafické výroby ve velkých tiskárnách, mohl jsem dát průchod svému humanistickému založení a literární činnosti.
Nemám příliš mnoho přátel, se kterými bych mohl vést diskuse o historii, filozofii, literatuře či o mnoha dalších tématech. Vlastně nemám žádného takového. Až jsem ho našel na íčku. Náhodou. Takové náhody dokážou člověku dokonale změnit život. Ta náhoda se ukázala být ženou. Lingvistkou. Přítelkyní.
Věrko, děkuji ti za tvé přátelství. Nejen tedy za naše rozhovory o všem možném. Děkuji ti za přátelství, které přerostlo rámec virtuálního dialogu.
Jan Zelenka
Foto: autorka
Pošlete odkaz na tento článek
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Alena, dlouholetá kamarádka, jezdí do práce do Prahy vlakem ze…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra:…
Bude to osm let, kdy vyšla má kniha s názvem Život s gamblerem.…
Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili…
Jsem postižená. Ulítávám nejen na pikantnich historických…
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se…
Nedá se nic dělat, je to tak. Způsobila jsem mezinárodní ostudu a…
Když jsem ve "Foto dne" uviděla snímek kaple sv. Stapina na…
Možná někomu bude moje trápení připadat malicherné, ale nemám komu…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije.…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Poučila jsem se, že nemám dávat na rady druhých. Neustále jsem od…
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet…
Rozradostněná a poplatná jsem odcházela z práce. Všechny…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Já bych ho zabil! Chytrý telefon! On vypadá děsně chytře, dokud se…
Když jsem před lety objevila portál i60, zaujal mne natolik, že…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Byl krásný jarní den, celá, celičká příroda se začínala probouzet…
Čekala jsem na parkovišti poblíž nemocnice v autě na manžela.…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Na litoměřický Střelecký ostrov naplno dopadá slunce a jaro se…
Když jsem přišla před třemi lety o manžela, kontaktovala mě…
Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Na Velikonoce moc rádi jezdíváme na chalupu k mamince a…
Telefon zvoní, aplikace „Můžu to zvednout?“ nic mi nenapovídá.…
Eliška stojí u okna a vzpomíná... Venku prší, houstne soumrak, za…
V dobách, kdy ještě dodávky nebyly a kominíci pěšky od domu k…
Chodime tak všichni. Někdy hloubám, proč se mi tam občas dějí…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do…
Narodila jsem se v posledních měsících války, v tehdy…
Ten rohový jednoposchoďový činžák s červenohnědou omítkou a…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %