Jak trávíte karanténu?
Karanténu trávím šitím roušek. Když Kateřina Geislerová šití rozjela, řekla jsem si, že to taky zkusím. Mám doma stroj, zatím na něm vznikaly jen povlaky na polštáře a marné pokusy o šaty. Teď přišel jeho čas. Kateřina mi psala, ze jedna rouška jí trvá čtyři minuty. Moje první mi zabrala skoro dvě hodiny. Po 14-ti dnech šití jsem zrychlila a už potěšila pár organizací, rodinu i přátele. 

Máte nějaký recept na dobrou náladu?
V těchto časech je vcelku náročné si udržet dobrou náladu. Co rozhodně zabírá, je netrávit čas na internetu čtením zpráv o tom, kde kolik lidí je nakažených a kolik již zemřelo. To je skličující. Pustila jsem si na youtube rozhovor s doktorkou Soňou Pekovou. To je ta, které stát zakázal dělat testy na koronavir. Naštěstí už je zase může dělat. V rozhovoru říká, proč u dětí k nákaze nedochází: jejich buňky už jsou obsazeny jinými viry. A tak každý den svým buňkám říkám „obsazeno“. Je to usměvné, ale mne to pomáhá. Musím říct, že rozhovor s paní Pekovou mě uklidnil. A vřele doporučuji ke shlédnutí. 

Jak hodnotíte projev prezidenta a jeho narážky na herce?
Jeho projev bohužel nelze hodnotit. Jediné, co můžu říct, že herci a vůbec lidé, kteří v tuto dobu nemohou pracovat, začali pomáhat, kde se dalo. Ať už šitím roušek, či nošením nákupu seniorům. Ta solidarita je nevídaná a nějaký projev nám ji nemůže narušit. 

Nepatříte zrovna k příznivcům Andreje Babiše. Jak hodnotíte současné kroky vlády?
Tady nejde o to, zdali podporuji pana Babiše či nikoliv. Mám dojem, že v krizové situaci je jedno, kdo je z jaké strany, kdo je jakého náboženského vyznání. Jsme v tom všichni společně, bez ohledu na rasu, národnost. Nákaza nemá hranice, jak nám již ukázala. Kroky naší vlády mě bohužel nepřesvědčují v tom, ze jsme v dobrých rukách. Že se můžeme spolehnout na ty, kteří naši zemi vedou. Každodenní lži a vytáčky nejsou podporou pro občany, kteří ztrácejí pevnou půdu pod nohama. Pro mě vláda selhala.

Po které roli se vám nejvíce stýská? A na co veselého byste čtenáře po skončení karantény zase ráda pozvala?
Stýská se mi po všech. Divadelní pestrost mi vážně chybí. Momentátně hraji zhruba v šesti inscenacích. Máme rozeskoušenou inscenaci v režii Honzy Prušinovského. Jakmile karanténa skončí, zvu vás na Zlatou pláž, což se docela hodí, když nebudeme moct nějakou dobu vycestovat. 

Ještě nějaké další plány tato situace přerušila?
Další inscenace v režii Honzy Mikuláška, která byla v plánu, se přesunula na další sezonu. Odsunulo se i natáčení seriálu Chatař v režii Radka Bajgara. Podaří-li se, začneme točit v květnu. Uvidíme. Držíme si palce. 

Před pár lety jste se objevila ve Star Dance, co vám to dalo a třeba i vzalo? 
Dalo mi to velkou energii. Překonala jsem samu sebe v živém přenosu. Ono se to nezdá, ale vcelku to se mnou zamávalo, jak jsem byla nervózní. Stardance nebere, Stardance jen dává. Nesmírně jsem si to užila, i když finále bylo se zlomenou rukou. Pokud se mě kolegové zeptají, zdali to za to stojí, říkám rozhodne ano.

Prý jste v pubertě sbírala brýle... Máte tu sbírku dodnes?
Sbírala jsem je, měla jsem jich zhruba třicet a bohužel nevím, kde jsou. Zřejmě časem skončily v popelnici. Ale vypadá to, že tato sbírka byla předzvěsti mého současného vztahu. Žiju s optikem. Momentálně mám k dispozici dvoje brýle, které střídám. A dvoje sluneční. 

Za film Protektor jste získala Českého lva. Kde ho máte sošku vystavenuo a jak na natáčení tohoto filmu vzpomínáte?
Protektor byl zlomem v mé kariere. Pracovní i lidské. Setkání s Markem Najbrtem mi přineslo další spolupráci s ním. Jeho žena Kateřina se stala mojí přítelkyní a agentkou. Pokažde, když film v televizi vidím, jsem dojatá. A všechno se mi vybaví zpět. Je to krasný film a jsem na něj pyšná. Český lev má své místo v ložnici u vany. Zní to šílené, ale ano, máme v ložnici vanu, nikam jinam se nevešla. A lvovi to vedle ní sluší.