Názory a hodnoty

Pohled Maďarů na život je řízen především touhou po zbohatnutí a úspěchu. Pro tento cíl jsou nezřídka ochotni obětovat své zdraví i čest. Filozofie „Ukaž, že na to máš“ je jim vlastní.

Snobství

Dobrá adresa je pro Maďary důležitá. Dokonce i to, na kterém hřbitově a v které řadě jsou jejich zemřelí pochovaní. Vychloubání se údajnými známostmi s významnými osobnostmi je zcela běžné.

Závist

Maďarsko je jednou z mála zemí světa, kde špatná zpráva týkající se někoho jiného potěší, a dobrá naopak zarmoutí. Těm, kdo dosáhli jakéhokoliv vynikajícího úspěchu, se nedostane obdivu, ale všeobecné závisti. Úspěch je pokládán za něco podezřelého. Když někdo zbohatne, lidé si budou domýšlet, že ty peníze jsou kradené, a mají-li pravdu a dotyčná osoba jde do vězení, zavládne všeobecné uspokojení.

Chování a způsoby

Maďaři jsou většinou otevření a přátelští. Jsou k cizincům tak ochotní, že když si turista otevře na ulici mapu, ihned mu dají instrukce bez ohledu na to, zda je vskutku potřebuje, či ne. Ve většině případů se to odehrává pomocí posuňků a pantomimy, jelikož pouze 11,8 % populace ovládá nějaký cizí jazyk.

Etiketa

Pravidla slušného chování byla zavedena v době mezi dvěma světovými válkami, když byly městské děti z buržoazních rodin posílány na lekce „tance a etikety“.

Mnozí z nových zbohatlíků se vůbec neumějí chovat a o etiketě nevědí nic. Vyrostli prostě bez ní. Projevuje se to i na způsobu oblékání, takže se klidně mohou objevit na formální oslavě v modré teplákové soupravě anebo si k večernímu obleku natáhnou bílé tenisové ponožky.

Několik pravidel však tuto společenskou a politickou pohromu přece jen přežilo. Starším lidem, invalidům a těhotným ženám jsou i nadále nabízena místa k sezení, ženám – zejména těm hezkým – jsou otevírány dveře a Maďaři se nikdy nevzdali pravidla, že když dvojice vchází do restaurace, baru či kavárny, první musí jít muž.

Jazyk a představy

Maďangličtina

Maďarština je úžasně bohatý a různorodý ugrofinský jazyk, příbuzný finštině a několika menším východním jazykům, ale se spoustou slov vypůjčených z latiny, němčiny a slovanských řečí. Velká Británie a Amerika se svými technologickými inovacemi a novými společenskými koncepty nepřetržitě útočí na integritu maďarského jazyka. Existuje však obranné hnutí a strážci jazykové čistoty se divoce brání přívalu cizích slov. … Maďaři na oplátku zase nějaká slova půjčili angličtině. … Češi si zas z maďarských slov rádi dělají legraci, např. ve vtipu: „Jak se řekne maďarsky hřbitov?“ – „Kosztrakempink!“

Maďarština má v některých oblastech více slov než mnohé jiné jazyky, včetně bohaté angličtiny. Dobrým příkladem je pojmenování 59 příbuzenství v rodině.

Suk, sük a dialekty

Venkovské dialekty nejsou zavrhovány ani se jim nikdo neposmívá, ale neurčují ani společenské postavení. Do médií se však v Maďarsku nedostane nikdo, kdo má byť i ten sebenepatrnější přízvuk, s výjimkou určitých zemědělských a zahradnických programů. Na druhou stranu se nebude nikdo posmívat univerzitnímu profesorovi za to, že mluví dialektem svého rodiště.

Mluvit správnou maďarštinou je však něco jiného. V průběhu let komunistické vlády se lidé skromného původu stali držiteli vysokých postavení a úřadů. Jejich veřejné projevy a rozhlasové či televizní rozmluvy byly okořeněny výroky s lingvistickými chybami, pomíchanými metaforami a gramatickými omyly, při kterých vstávaly vlasy hrůzou. Tito lidé získali pro pomýlenou výslovnost a chybné koncovky nálepku suk – sük lidiček.

Pozn.: V článku jsou uvedeny doslovné citace. Z estetických důvodů je nepíši v uvozovkách a neuvádím stránky. Vynechaná místa v souvislém textu jsou vytečkována. Autoři jsou Maďaři. Druhý působí jako novinář ve Velké Británii.

Literatura: Vámos, M.; Sárközi, M.: Xenofobní průvodce. Maďaři. Praha, Nakladatelství XYZ, 2010.