Je krásný letní den, sluníčko krásně hřeje a na nebi je krásná blankytná modř. Úplně ideální počasí vyjít někam k vodě, někam do krásné přírody, kde je spousta zajímavé fauny i flory.
Takovým místem je nedaleký Kurovický lom, kde jsem naposledy byla před asi 50ti lety se školou na pochodovém cvičení. Ano, bylo to blízko, dá se řící za rohem. Jenže tehdy se tam ještě těžil kámen a voda byla jen sotva po kotníky a jen v místech, kde byla nějaká jáma. Za těch pár desítek let se toho na tomto místě hodně změnilo.
Tento výlet jsem plánovala již na počátku jara, ale mimo sezonu se tam dá jít jen o víkendu, kdy je to otevřené. A protože o víkendu bych se tam neměla jak dostat veřejnou dopravou, tak jsme počkaly s kamarádkou, se kterou jsme se na tuto akci domluvily, až na první červencový den. Od tohoto dne je to totiž otevřeno denně. Vstup je zpoplatněný, má to soukromá osoba, ale osobně to schvaluji. Místo je krásné, investice tam jsou vidět na první pohled, okolí je udržované, jsou zde mobilní WC a už ty nejsou zadarmo. Všude pro návštěvníky visí cedule nejen o historii lomu, ale také, jaká flora zde roste a jací živočichové se tu dají pozorovat. A opravdu je tam toho hodně. My sice toho moc na vlastní oči neviděly, zřejmě byli všichni tvorečkové schovaní před žhnoucím sluníčkem.
Mile jsme byly s kamarádkou překvapeny čistou a krásně průzračnou vodou, skrze kterou bylo vidět, jak veká hloubka vody v lomu je. Dle jedné z návštěvnic lomu jsme se dověděly, že největší hloubka tu je asi 30-40 metrů. Prohánělo se tu velké množství ryb, pro které jsme donesly tvrdé pečivo, a jakmile jsme jej hodily do vody tak ryby se chovaly jak dravé piraně. Ve mžiku veškerý chleba sežraly. A tam, kde jsme krmily rybičky, létala spouta vážek různých velikostí a barev. Jenže je vyfotit byl velký problém, hned byly na jedné straně a hned na další. Ale není všem dnům konec a určitě si to zopakujeme. Já sama jsem byla ráda, že jsme lom navštívily zrovna v době kvetení leknínů, což je opravdu nádhera. A tak kromě krmení ryb jsme se ve stejnou chvíli kochaly i krásně kvetoucímy lekníny, které byly hned pod námi.
A jak jsme se k lomu dostaly? Z Holešova jsme jely autobusem do obce Kurovice a odsud okolo zdejšího hřbitova vede kamenitá cesta až k lomu. Je to vhodná cesta nejen pro pěší, ale také pro cyklisty. Z obce Kurovice k lomu je to asi tak 2,2 - 3 km. K lomu je to trochu do kopce, ale není prudký, je pozvolný. Kdo budete mít možnost, tak opravdu stojí za návštěvu. O lomu se dá najít spousta informací také na netu. Stačí zadat Kurovický lom a vyjedou odkazy, a to jak na fotky, tak na různé informace.
Tímto Vás zvu na virtuální vycházku do Kurovického lomu - vycházku, jak jsem ji zachytila já
Pošlete odkaz na tento článek
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %