V průběhu času šlo vše jako po másle, nebylo překážek. Nebylo nic, co by se jim nepovedlo. Děti již byly dospělé, samostatné. Měly svůj mladistvý život a kvitovaly, že jejich máma, případně táta, našli nový smysl života, a že jim nebudou na obtíž. „Vždyť zdraví oběma slouží, sportovní i mentální kondice přesahuje průměr stejně staré populace, jsou báječní“, říkaly si mezi sebou s úlevou.

Společná domácnost ve formě dlouhodobé návštěvy jednoho z páru fungovala, malé zázemí se podřídilo velkému. Zdraví sloužilo, sportovalo se, cestovalo i daleko za hranu kontinentální desky. Byl to čas písní a tanců.

Avšak s roky se mnohé stane rutinou, vášně i zážitky zešednou stejně, jako vlasy naší dvojice. Ani se oba nenadáli a mají o deset víc. Jejich děti jsou stále dospělé, samostatné, mají už své děti, které jim velmi rychle rostou. Do šťastných fotozáběrů z aktivit naší dvojice se vmezeří blikající hvězdičky v podobě ratolestí, které jsou jemu, či jí, nezaměnitelně podobné.

Jejich desetiletá Láska už dávno není sobecká. Jen někdy neví, jak ten medový koláč sobě a svým blízkým spravedlivě rozporcovat.