Problémem jsou finance. Podle pracovnic z neziskové organizace PRO Gaudia je dnes dobře saturovaná paliativní péče, ale psychickou podporu by v nemocnicích měli mít všichni pacienti, bez ohledu na svou diagnózu.

„Naše nemocnice disponuje pracovní pozicí klinického psychologa, který samozřejmě není schopen uspokojit potřeby všech hospitalizovaných a potřebných pacientů. Z tohoto důvodu bylo před lety využito nabídky od neziskové organizace PRO Gaudia. Díky nim můžeme hospitalizovaným v nemocnici maximálně zkvalitnit pobyt,” vysvětluje Ing. Jakub Johaník, vedoucí kanceláře ředitele Nemocnice Milosrdných bratří v Brně.

Pacientům organizace nabízí bezplatnou péči psychoterapeutů, kteří nejsou přímo podřízeni vedení nemocnice, což je výhodou, protože se lépe dokážou svěřit se svými problémy.

„Psychoterapeuté nejsou v nemocnici každý den a mají vyčleněny jen konkrétní dny. Jedná o stabilní kolektiv pracovníků, takže naši zaměstnanci je již znají a tím lepší je s nimi také spolupráce. Často nám pomáhají řešit komunikaci například s konfliktními pacienty,” popisuje pozitivní zkušenost s organizací PRO Gaudia S.M. Norberta Dobromila Sukupová, hlavní sestra Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze. Zařízení patří mezi světlé výjimky, většina nemocnic tuto službu dostupnou nemá ani těchto pár dní v týdnu.

K nejčastěji řešeným tématům patří u dlouhodobě hospitalizovaných pacientů úzkosti a pocity beznaděje. Jedná se o pacienty, kteří mají vyšší věk a náhle se ocitnou v nemocničním zařízení, kde jsou závislí na péči jiné osoby.

Chladný profesionální přístup je pro pacienty demotivující

„Člověk má v nemocnicích běžně pocit, že je objekt. A to mi vadí,” vypráví svoji zkušenost uznávaný vysokoškolský pedagog, který déle než padesát let působí na Právnické fakultě University Karlovy, a který na organizaci PRO Gaudia narazil právě v pražské Nemocnici Milosrdných sester. Pobyt se navzdory okolnostem proměnil ve veskrze pozitivní zážitek. Myslí si, že tato služba by měla být standardem v celé republice.

Přístup zdravotnického personálu by podle něj měl být podobný jako přístup pedagogů k žákům - empatický a vstřícný. „Jsem pedagog, mám studenty rád, tykám jim a oslovuji je křestními jmény. Za největší nedostatek česko-slovenské medicíny obecně považuji chladný profesionální přístup. Já nechci být objektem. Chci být subjektem, se kterým jiný subjekt komunikuje, aby se uzdravil. Vždyť zde na fakultě je to úplně stejné. Můžete mít sice učitele, který má velkou odbornou vědeckou úroveň, ale svým přístupem studenty demotivuje. Nemám problém studentům tykat a říct jim vtip nebo historku. Zkoumám, co student ví, a ne to, co neví. Lékař by měl k pacientovi přistupovat zrovna tak.”

Ne všichni zdravotníci jsou trpěliví a empatičtí. Nejde jen o jejich maximální pracovní vytížení, často je trápí syndrom vyhoření, který si však ne každý uvědomuje a hlavně připouští.

„V konečném důsledku to neodnáší jen pacienti,” říká výkonná ředitelka a psychoterapeutka Pavla Doláková z PRO Gaudia s tím, že v nemocnicích svou přítomností reálně pomáhá oběma stranám. „Zdravotnický personál je opravdu zaneprázdněný. Mají toho hodně, jsou ve stresu a jsou rádi, že stíhají svoji práci. Když se mají rozmyslet, jestli podají antibiotika, nebo si budou povídat, tak samozřejmě zvolí první možnost,” dodává Doláková.

Pacient, který je pozitivně naladěný má zájem o spolupráci s fyzioterapeuty, lékaři i s ošetřujícím personálem. „V případě pracovníků z PRO Gaudia se nejedná o žádnou náhradu nefungujících složek, ale o člena týmu, který přináší svůj díl pomoci a má u konkrétních případů význam. Psychoterapeuté jsou jednoznačným přínosem pro oddělení a nemocnici,” říká hlavní sestra Soukupová.

Pacienty připravují na možnost, že se domů nevrátí

Pacient díky lidskému přístupu lépe zvládá vytržení z rodinného prostředí, které může být nečekaně dlouhé a v některých případech také nevratné. Pracovníci PRO Gaudie často stojí před úkolem připravit člověka na variantu, že se z nemocnice už domů nevrátí.

„Paradoxní je, že když umíráte, jste mnohem lépe zabezpečení po psychologické stránce, než lidé dlouhodobě umístění v nemocnicích. Paliativa dostala v posledních letech obrovskou podporu, za což jsem nesmírně ráda. My samotní jsme součástí paliativního týmu. Když v roce 2021 umíráte, je větší pravděpodobnost, že se vám dostane podpory, než když jste ‘jen’ v léčbě. A to je přece špatně, ideálně by tato psychoterapeutická služba měla být pro všechny,” myslí si Doláková, která byla během pandemie covidu vůbec poprvé svědkyní toho, že lidé v nemocnicích umírali steskem.

„Opravdu zde strádají. Slaví na covidovém lůžku výroční, narozeniny, výročí úmrtí své ženy. Většinou jde samozřejmě o starší lidi, ale ani mladí pacienti nejsou výjimkou.”