Před 225 lety, přesně 17. prosince 1787, se narodil nejvýznamnější český přírodovědec, ale i filozof, velký vlastenec a národní buditel Jan Evangelista Purkyně. Měl tak skvělé renomé, že stačilo napsat jen adresu Purkyně, Evropa, a psaní si už našlo svůj cíl.

Narodil se v Libochovicích nedaleko Litoměřic a v Praze studoval medicínu, podstatnou část svého badatelského života ale strávil ve Vratislavi. Vrcholem Purkyňova bádání byla buněčná teorie, podle níž se všechna živočišná i rostlinná těla skládají z buněk tvořených protoplazmou.

Tento pojem převzal celý svět. Purkyňův záběr byl ale mnohem širší – je řazen mezi zakladatele biologie, embryologie, histologie, farmakologie, antropologie i daktyloskopie. Purkyňovým jménem je označeno mnoho pojmů v lékařských oborech. I v astronomii při pozorování očima existuje Purkyňův efekt, jenž způsobuje, že srovnatelná změna jasnosti v červené barvě se jeví větší než v barvě modré. Vědeckým pojmem jsou rovněž Purkyňova vlákna v srdci či Purkyňovy buňky v malém mozku. Jako jeden z mála českých vědců přijal ve své době Darwinovu evoluční teorii, což svědčí o jeho otevřenosti.

Těžký životní osud génia

Jeho otec byl správcem libochovického šlechtického panství. Když bylo Janu Evangelistovi šest let, otec zemřel. V jedenácti letech Purkyně odešel za vzděláním k piaristům (konkrétně na piaristické gymnázium do Mikulova), ve dvaceti však z řádu odešel. Živil se nejprve jako vychovatel v šlechtických rodinách, jeden z jeho zaměstnavatelů nasměroval Purkyňův zájem směrem k lékařství.

Pro vlastenecké názory se ale marně ucházel o profesuru. Teprve na mocnou přímluvu několika osvícených osob, především pruského ministra kultury a vzdělávání Karla von Steina, byl angažován na univerzitu mimorakouskou, do tehdy pruské Vratislavi.

V roce 1827 se oženil s Julií Rudolphi (1800-1835), dcerou svého zastánce, v Berlíně působícího přírodovědce švédského původu, Karla Asmunda Rudolphiho. Purkyně měl dvě dcery a dva syny, ale při cholerové epidemii ve Vratislavi bohužel zemřela jak jeho manželka, tak i obě dcery. Synové přežili, ovšem požehnaného věku se nedočkali. Starší Emanuel (1831-1882) se stal přírodovědcem, mladší syn Karel (1834-1868) vynikl jako malíř.

Průkopník kinematografie

Ve 40. letech 19. století Purkyně sestrojil kinesiskop, u něhož použil rotační závěrku používanou následně u kinematografů. Lze ho považovat i za průkopníka v oblasti animovaného filmu. V roce 1861 nechal podle svých nákresů vyrobit kotouč zobrazující animovanou sekvenci práce lidského srdce. Je to první známý případ užití této techniky (považované v té době za zábavnou hračku) pro výuku vědeckého oboru.

Roku 1850 se hrdý český vlastenec Purkyně vrátil na pražskou lékařskou fakultu. Založil fyziologický ústav, nad výzkumem už ale převládala činnost organizační a buditelská. Stal se členem londýnské Královské společnosti, vídeňské a pařížské akademie věd, poslancem zemského sněmu a nositelem Leopoldova rytířského řádu. Jen několik dní před smrtí byl rakouským císařem povýšen do rytířského stavu.

Jan Evangelista Purkyně, který byl zároveň nadaným básníkem, zemřel v Praze 28. července 1869 ve Spálené ulici, což připomíná pamětní deska poblíž stanice metra Národní třída. Pochován je na vyšehradském Slavíně.  Jeho pohřeb se stal velkou národní manifestací.