Pan Charvát to vystihl. Pro mne je každý den příslibem něčeho hezkého, co se mi podaří nebo co zažiju. Chápu, že muž v 70 má před sebou v průměru 13 let života, žena tuším 16, ale pokud už dnes nejste na tom opravdu bídně, tak se můžete těšit z toho, že jste tady, že si do velké míry můžete uspořádat každý den atd.

A ne a ne si vzpomenout, kdy jsem tohle napsal.... Promiňte, pane Vácho, za poznámku, ale tohle je jak z mého života

Článek je pro mě přehledným, reálným a inteligentním nijak nezkrášleným vyjádřením dneška. Dlouho byl klid. Nebude věčně. Nic není věčné. Přišel covid. Přišel válečný konflikt, tentokrát blízko. Lidi si asi svým samozřejmým braním faktu, že je všeho dost a že se všechno nějak udělá, že vše nějak dopadne, řekli kamsi nahoru o varovný prst. Noc není samozřejmost. Vše se vyvíjí. Bohužel i k horšímu. A vždycky je něco za něco. Měli jsme se asi dlouho docela dobře. Že zase přišly starosti? Nevím. Nic není napořád. Kdysi jsem si myslela, že jsou tu napořád ty staré pořádky. Ejhle. Revoluce řečená sametová. Změny kolem tak nějak změnily i lidi. Stačilo začít podnikat. A blízký člověk se vám změnil před očima. Začalo se cestovat. Začalo se bydlet v podnájmech. Děti se začaly rodit později. Obchody začaly být plné. Začala nezaměstnanost. Každá doba prostě má svoje pozitiva i negativa. Technika pokročila. Smála jsem se babičce, že nechce domů nějakou novinku na vaření, pro poslech rozhlasu, na koukání. Dneska, když beru do ruky svou starou oblíbenou měchačku a když si při hlídání vnuka neumím u mladých pustit televizi, mám takové smíšené pocity. Starému světu člověk rozuměl. Byl v něm doma. Sedělo se společně v sobotu večer u hlavního filmu. Dneska se lidi ani nevidí, každý zalezlý u své televize a svého počítače. Změny prostě přicházejí, aniž je zveme. Na ty staré dnes už neplatné jistoty můžeme jen vzpomínat. Kolikrát sáhnu večer po starých filmech a seriálech. Než zase budu muset druhý den vyrazit do toho moderního novodobého světa. A cestou do práce se ještě pár posledních měsíců proplétat mezi psími hromádkami a tím věčným Vincem kolem chodníků, popelnic, a různých zákoutí s křoviskami. A tím příšerným množstvím všude zaparkovaných aut. Svět je prostě jiný.Ať se nám to líbí nebo ne, kvůli naším vzpomínkám se nezmění.....

Moc pesimismu je v tomto článku...Já to tak nevidím.. Něco špatného a zlého musí skončit aby něco nového a pozitivního se prodralo k životu

Pane Vácho, ráda jsem si přečetla Váš článek. Nemyslím, že je v něčem přehnaný, ne, popisujete realitu, kterou jsem prožívala i já, ač jsem o trochu mladší. Život byl pro mě sice těžký, protože jsem si za manžela vybrala dobrého člověka, který se ale nehodil do nového systému. Ale i tak jsme spolu prožili 30 pěkných let, kdy jsme se měli dobře. Hlavně jsme se dočkali svobody, což se mnohým nepovedlo. I když nyní všechny zasáhla válka na Ukrajině, což znamená velké zatížení i naší země do budoucna, nevidím to také jako katastrofu. Vidím, jak mladí pomáhají, jak se snaží, to všechno mě nabíjí energií. A jak říkáte, my se s určitým propadem zřejmě vyrovnáme snáze, nemáme takové nároky. Co se týká migrace - pokud ji země blízko Ukrajiny včetně ČR zvládnou, jsem s tím v pohodě. I kdyby tady zůstali někteří Ukrajinci natrvalo, proč ne. Alespoň bude více lidí na práci. Tito Ukrajinci nejsou ekonomičtí migrantů, jako byli ti z minulé uprchlické krize. Hezký den všem.

Moc by mě zajímaly názory současných studentů na článek pana Váchy. Nepochybuji, že by mnohé z nás seniorů přinejmenším překvapil.

Jsem taky sedumdesátník.Mám takovej pocit že češi prostě nemají štěstí při výběru své vlády.Jenom aby nebylo hůř.Zatím jsem nikde nečetl že USA pomůže ,nebo přijme nejaké uprchlíky z Ukrajiny.

S kolegou v lecčems nesouhlasím, v lecčems ale ano. K moři jsme jezdili i dříve, v posledních třiceti letech jsme si po překonání porodních bolestí žili aspoň tak jako dříve. Někdo si dokonce polepšil usilovnou prací, jiný podvody a sobeckým kariérismem - ale žádné prachy nesmrdějí. Covid nás pozdržel a mohli jsme si myslet, že zas bude líp. Jenže to, co s námi provedli - nejen pan Putin, ale třeba i Evropská unie s tím krutým a pro mnohé neřešitelným zdražováním všeho, mě naplňuje ohromným pesimismem. Ne, líp nebude. Už proto, že v posledních dnech vidím, ž se náš národ definitivně zbláznil.

Zpětně mne mrzí,že Jugoslávcům v té době od nás nepomohl nikdo, ba ještě se to "humanitární" bombardování na vládní úrovni schvalovalo....

jak je možné že jsme za Rakousko Uherska, za Masaryka za Hitlera a za bolševika nepotřebovali v naší zemi Ukrajince....a v dnešní sametové demokracii je potřebujeme...jak je to možné ?

Pane Vácho, Vaše články čtu moc ráda. Krásně jste shrnul život nás sedmdesátníků. Měla jsem v životě štěstí, všechno černé se vždy vyjasnilo. Těch třicet porevolučních let jsem prožila opravdu hekticky. Užívala jsem si každého dne při cestování nebo doma na zahrádce s dětmi a později s vnoučaty. Jen ta naše vládnoucí garnitura se mi často nelíbila. Teď když jsem svým hlasem přispěla ke změně, přišla ta hrozná válka. Máte pravdu, už nic nebude jako dřív.

Blbou náladu nenavozuje tento shrnující článek, ale pohled na webové zprávy. Nezřízeným optimismem svět nezměníme. Zákony vývoje jsou zcela jiné. Ty mluví jasně, aby se civilizace zvedla, musí nejdříve spadnout na dno. To říkají renomovaní vědci. Na nás je, abychom nepřispívali k tomu pádu, ale k dalšímu vzestupu. Zlo je třeba nejdříve zničit.

Pane Václave, jděte od té tv alespoň na chvíli. Ven , mezi stromy a pod modré nebe. Planeta je dokonalá , ale co my pozemští červi ? Jen ji ničíme. A politika a stmelování, rozdělování ? Směr, který udávají mocenské nejvyšší vrstvy, ať už z finančních, politických a j. kruhů. A my prostí lidé proti tomu nic nezmůžeme. Z války zbohatli vždy ti bohatí a chudí zchudli úplně. Zabíjení je zvrácenost , kdo jim k tomu dává právo? Zasahovat takto do lidí, do jejich života. Ano měli jsme 30 let krásného života, my nyní již senioři. A věřím, že naši potomci nedopustí, abychom spadli do jámy, ze které jsme se vyhrabali.

Před dvěma týdny to skutečně vypadalo slibně. Pocit, že stačí jen malý krůček a sundám roušku a schovám ji do skříně byl opravdu hřejivý. Pak jsem zapla televizi a propadla jsem se spolu s těmi nešťastnými lidmi až na samé dno. Nastala situace, která nemá řešení, nikdo neví, kdy to skončí a jak. Moc si přeji klid a mír, jinak se nedá žít, to ostatní se dá zvládnout !!!! Děkuji za hezký článek.

Pane Vácho, Váš článek tak trochu blbou náladu navozuje. Vaše věta, cituji: "A teď, v závěru našeho bytí předáváme zemi potomkům na prahu války a ekonomického a celospolečenského zmaru." Zatím naši zemi potomkům nepředáváme a já věřím, že uděláme vše pro to, aby se tak nestalo!!

Článek se mi líbí.

:-) :-) Na co ostrá tužka, "když brýle naše oči šidí (a) kdekdo z lidí vidí názorně, že je chyba ve skle i přesto, že lesklé je..." ? :-) :-)

Pane Vácho, u Vás bych očekávala v této době ostřejší tužku.

:-) Takovou oslavu masochismu jsem už dlouho nečetl! Jenom nesklouznout k sebelítosti! :-)

Můžeme žít s vědomím, že tentokrát naše republika stojí na té správné straně na rozdíl od doby komunistického zmaru. Jsme demokratická země a s ostatními demokratickými zeměmi porazíme zlo. Ono to tak v dějinách bylo vždy (Napoleon, Hitler) jen to nějakou dobu potrvá.