Možná jste zvědaví, co to asi tak máme.  Mají je všichni živí tvorové, prvoky počínaje a Homo sapiens konče, má je i příroda a řekla bych, že i věci neživé. Nebudu vás napínat, jsou to potřeby. Ano potřeby, takové obyčejné slovo, ale pro náš spokojený život dost důležité. V pátek jsme se s dcerou domluvili, že by nám Pavel (Terky přítel) vyměnil zimní pneumatiky na autě, abychom s tím nemuseli do servisu, nehledě na finanční úsporu. Sobota se probudila do krásného slunečného dne a moje potřeby byly na světě. Rozhodla jsem, že spojíme užitečné s příjemným a v Dolánkách so projdeme. Chyběla mi procházka přírodou, focení všeho, co mi padne do oka, ticho v lese a tekoucí řeka. Náš pejsek vycítil, že se něco chystá a začal vesele pobíhat po bytě. Strašně rád se vozí a kouká z okna, samozřejmě zabezpečený pásem.

Cesta do Dolánek byla v pohodě, provoz tak akorát a slunce nám k tomu hezky svítilo. Na kraji vesnice jsme narazili na oblečené postavy a došlo nám, že už se tu chystají na Noc čarodějnic. Někdo si s tím dal opravdu práci a je tu další potřeba, a to pobavit sebe i vesnici tímto zvykem na poslední dubnovou noc. Po předání našeho dopravního prostředku jsme si řekli, že nebudeme překážet a vypravili jsme se k řece Ohři. Chtěla jsem jít jinudy než normálně, ale trochu jsme se netrefili, tak jsme se  krkolomným způsobem, vrátili na nám dobře známou cestu a spokojeně došli k řece. Všude byl klid, ptáci vesele zpívali, řeka si dle své potřeby plynula kudy chtěla, ticho narušil jen  letící vrtulník nad námi.

Chvíli jsme se kochali krásnou zelenou barvou trávy, pejsek pocítil potřebu se napít, tak vlezl do vody, moje potřeba fotit vše kolem byla taky uspokojena. Pomalu jsme se vrátili do vesnice, kde jsem si vyfotila další nastrojené postavy, popili dobrou kávu, vřele Pavlíkovi poděkovali za vykonanou práci a vydali se domů. Cestou jsem ještě vyfotila hrad a Labe a splnila si poslední potřebu, a tou bylo jídlo. Dostala jsem chuť na kebab v tortille, máme své místo a opravdu to byla pochoutka.

Zatímco píšu tenhle článek, začalo venku dost pršet, slunce si dalo oddech, mraky pocítily potřebu zalít zeleň pod sebou. Přeji vám krásný a veselý konec dubna a aby se vaše potřeby vždy staly skutečností.