Důchodce a řidičák
Ilustrační foto: Pixabay

Už na mě taky došlo. V lednu před dvěma lety už mi bylo 65 a mimo slevy v autobusech a vlacích tedy od té doby potřebuju k řidičáku i potvrzení o lékařské prohlídce. No tak jo, když to musí být...

Byla jsem sice na prohlídku objednaná na půl jedenáctou, ale na řadu jsem přišla až chvilku po jedenácté. Sestřička mě vyzkoušela, jestli dobře vidím na dálku - no to bylo v pohodě, do dálky vidím jako rys, na čtení je to se mnou o trochu horší, ale ještě pořád to zvládám s jedenapůlkama z drogerie. Pak zkoušela  jestli rozlišuju barvy a mám periferní vidění. No jasně, to zvládám, a na to jsem jí řekla, že s tím problém nemám, ale co mi opravdu, ale opravdu vůbec nejde, je couvání...hahaha.To, jak říkal dědeček, se některý lidi nenaučej nikdy a já k nim prý taky patřím. Zasmály jsme se tomu a pak jsem asi dvacet minut čekala, než mě vzala paní doktorka. 

Tam to taky chvíli trvalo, paní doktorka si ten zástup za syna vyloženě užívala, ptala se mě, jak je u nás ve vsi, vyprávěla, jak tam jezdila za paní Pokornou a starou paní Mikulkovou a taky se ptala na zvláštní osobu, co jsme jí říkali Šílená (podle té nemoci BSE, co měly krávy)... To už teda byla ten den druhá, první se mě na ní ptal pan Malý, co jsme spolu seděli v čekárně. Asi měla nějaké kouzlo osobnosti, či co, že na ní všichni tak vzpomínají, i když už jí barák dávno zabavili v exekuci a ona se musela vystěhovat. Pana Malého teda nezajímala jen Šílená, ale i koně naší snachy a sousedů, divil se tomu, že mají volné ustájení a mohou si v podstatě dělat to, co se jim zachce, takže přesto, že mají přístřešek, jsou radši i v noci i v zimě pořád venku ve výběhu a taky mi vyprávěl, jak na podzim roznášel volební lístky a kolik je kde hlášených lidí a tak různě.  

Když jsem konečně, skoro ve dvanáct od paní doktorky odcházela, byla úplně plná čekárna, seděl tam ještě i pan Malý a nějaká paní, co tam byla už když já šla dovnitř a ta na celou čekárnu pronesla, že mě asi paní doktorka operovala, když jsem tam byla tak dlouho. Odpověděla jsem jí, že to ne, že já potřebovala jenom potvrzení na řidičák, ale jestli oni všichni jsou tam proto, že jim skutečně něco je, tak to se omlouvám a je mi jich moc líto, ale samozřejmě jim přeju hodně štěstí...

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
7 komentářů
Alena Velková
Jo, tak couvání mám taky ráda :-) zejména, když si přede mě stoupne nějaký koumes a začne mi ukazovat, to mám chuť ho přejet :-))
Jarmila Komberec Jakubcová
Jezdím od svých 20 let dodnes, kdy je mi již 77 let. Vystřídala jsem různá auta od Warburga po poslední SUV. Protože bydlím na okraji Plzně, kde MHD nejezdí tak často nevím jak bych bez něj zvládla nákupy. Navíc ještě náš RD stojí na kopci. A co se týče couvání jsem na tom asi jako vy. A neumím dodnes pomocí couvání najet do řady mezi auta. Mám z toho strach. Jinak jezdím po dálnici bez problémů, dojedu si podle navigace kam potřebuji.
Soňa Prachfeldová
netroufli, omlouvám se. Úzkých silniček je u nás dost, také je nemusím.
Dana Straková
Paní Soňo, s tím autem a vesnicí máte úplnou pravdu. A pokud jde o couvání, zjistila jsem, že s nejsem nemožná jenom já, když jsem ráno jela do práce, viděla jsem ze shora z kopce přijíždět sousedku ve "štěkacím autě", byla po ránu někde vyvenčit psy. Tak jsem myslela, že mě vidí a počká před křižovatkou, ale asi mě neviděla a tak normálně zatočila z hlavní a to že jedu proti ní zjistila asi až po padesáti metrech. A bylo jasný, že couvnout musí ona, dvě auta se tam vedle sebe prostě nevejdou. Možná kdybych uhnula půlkou auta do příkopu, ale já, jak je to auto nízký, z toho mám obavy, olejovou vanu už jsem jednou letos prorazila?. A paní couvala tak, že jsem si se zadostiučiněním pomyslela: "Je nás víc co umíme ho..., nejsem v tom sama!"???
Soňa Prachfeldová
Tady je ta patá *. Bez auta na vesnici, bych byla nešťastná. A to couvání také není moje priorita. Měla jsem vzadu couvání, které mi pomáhalo, ale vozím tam psy a jednoho dne mi můj milý boxer prekousal kabely, tak od té doby musím spoléhat na svůj um. Kamarádky a je jich dost, mají řidičský, ale jezdil manžel a když osamèly, litovaly, že nejezdily. Začít ve vyšším věku a v dnešním provozu už si netroufli. Přeji samé šťastné jízdy.
Dana Straková
Milá paní Naďo, děkuji za Váš komentář, ale to přece nejsou starosti, starosti vypadajíí úplně jinak. To je jenom pro zasmání a jako ukázka toho, co člověka na úplně obyčejných místech může potkat. Přeji hezký den
Naděžda Špásová
Tak takové starosti nemám. Řidičák jsem nikdy nebyla schopná si udělat, bourala jsem na pionýru, co pak s autem. Manžel a děti jsou řidiči, tak se v případě nutnosti nechám vozit. U doktora u nás je to podobné, i když jste objednaní, trvá to hodiny. Čeká mě to v říjnu. Přeju bezpečnou jízdu na cestách.
--- BANNER 9 ---

Vážíme si vašeho soukromí

My a naši digitální partneři používáme na této webové stránce soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami.

Nastavení
Odmítnout vše
Přijmout vše
Nezbytné/funkční

Jedná se o nezbytné cookies, bez kterých by nebylo možné stránky reálně provozovat. Zahrnují např. cookies pro ukládání zvolených nastavení či zapamatování přihlášení.

Vždy aktivní

Analytické

Tyto cookies se používají k měření a analýze návštěvnosti našich webových stránek (množství návštěvníků, zobrazené stránky, průměrná doba prohlížení atd.). Souhlasem nám umožníte získat data o tom, jak naše stránky užíváte.


Marketingové

Používají se pro účely reklam zobrazovaných na webových stránkách třetích stran, včetně sociálních sítí a kontextové reklamy. Jsou přizpůsobeny vašim preferencím a pomáhají nám měřit účinnost našich reklamních kampaní. Pokud je deaktivujete, bude se vám při procházení internetu i nadále zobrazovat reklama, ale nebude vám přizpůsobená na míru a bude pro vás méně relevantní.


Uložit nastavení
Přijmout vše