Milada (71 let): Rodina si mě předává jako pytel brambor
Od chvíle, kdy jsem ovdověla, se děsím každého listopadu. Protože v naší rodině začínají Vánoce už v listopadu. Dcera i snacha začínají běsnit. Jejich touha po dokonalých Vánocích je nezměrná a nejhorší je, že mě do ní chtějí zapojit. Což odmítám.
S manželem jsme si dělávali hezké klidné svátky. Když byli dcera a syn malí, samozřejmě jsem vařila, pekla, zdobila, sháněla dárky. Když se osamostatnili, bývali jsme o Štědrém večeru s manželem sami. Dali jsme si lososa, zašli na půlnoční, chodívali jsme na procházky, popíjeli svařák. Muž mi říkal, ať nešílím s vařením a pečením, že je důležité si užít klidu, času, který na sebe máme. Jako by věděl, že ho už nemáme moc. Zemřel po krátké rychlé nemoci, když mi bylo šedesát pět a já jsem se postupně začala učit, jaké to je být vdovou a zároveň odejít do penze. Těžké to bylo, ale pak jsem si řekla, že musím zbytek života prožít, ne přežít, a tak jsem si našla brigádu jako uklízečka v domově seniorů. Líbí se mi tam, jsem mezi lidmi, mám čas si s klienty i popovídat, je tam fajn kolektiv a vedení si mě váží. Ostatně, sehnat uklízečku do důchoďáku je téměř nemožné, tak proč by nebyli rádi, že mě mají, že? Dcera mi říká, že je to nedůstojné, že si nepřeje, abych uklízela. Snacha mi řekla to samé. Ale já jsem ráda, že mám nějakou korunu navíc, mohu si vyjet do lázní, na výlety, letos uvažuju i o cestě k moři.
Dcera i snacha jsou hodné, ale moc si s nimi nerozumím. Stále se honí za dokonalostí, předhánějí se a na Vánoce to vrcholí. Už od listopadu organizují, kdo kde o svátcích bude, co se bude jíst, kdo dostane jaký dárek. Trvají na tom, že se o Štědrém dnu scházíme vždy celá rodina u jedné z nich, další den jdu k té druhé na oběd a následující den všichni přijdou ke mně. Je to pro mě čím dál více únavné a loni jsem si vymínila, že Štědrý večer strávím sama a pozvala jsem všechny k sobě až následující den. Všichni byli naštvaní, pořád se ptali, co jsem na čtyřiadvacátého celý den dělala, říkali mi, ať netrucuju. Ale já jsem opravdu chtěla být sama. Zašla jsem na hřbitov, udělala jsem si pak pěknou procházku. Mám totiž ráda stará pražská zákoutí. Bydlím na sídlišti Jižní Město, tak se do centra často nedostanu. Užila jsem si tam vánoční atmosféru, prostě jsem se courala starou Prahou.
Nechápu, proč rodina nemůže přijmout, že občas chci být sama, že mi samota nevadí? Dcera i snacha neustále opakují větu: Člověk nemá být sám. Ale já nejsem osamělá, jen prostě mám ráda klid, ticho, procházky. Mám dceru i snachu ráda, miluju vnoučata, ale ta předem organizovaná zábava na Vánoce mě ubíjí. Už teď mi dcera oznámila, kdy budu u ní, kdy u syna, kdy přijdou ke mně. Možná jsem reagovala nevhodně, ale řekla jsem, že nejsem pytel brambor, který by se nechal někam převážet. Že jestli chtějí, zvu je všechny jeden den na oběd, ale jinak že chci být sama. Řekla: „Mami, to je vyloučené.“
A tak se celý listopad zase bude odehrávat v oparu nepohody, neporozumění, ublíženosti. Snacha nedávno telefonovala a ptala se, kdy k ní přijdu, abychom společně pekly. Nechci s ní společně péct. Necítím se v její kuchyni dobře, jsem zvyklá na své věci. Řekla jsem, že napeču sama, ale vlastně bych se bez cukroví docela dobře obešla. Mám cukrovku, snažím se pár kil shodit. Snacha si stěžovala synovi, že prý dělám fóry, že zase komplikuju přípravu Vánoc. Syn telefonoval, vyptával se, jestli je vše v pořádku. Oni to myslejí dobře. Problém je ve mně. Vím, že mnoho osamělých lidí by dalo nevímco za rodinu, která o ně projevuje zájem.
Jenže každý jsme jiný a já jsem v životní fázi, kdy mi dělá dobře ticho, klid, samota. Pokouším se to rodině vysvětlit. Myslím, že jediný, kdo mě chápe, je vnučka. Ta mi nedávno řekla, že ji Vánoce neskutečně lezou na nervy a že by si je přála strávit sama u moře. Uvědomila jsem si, že je to dobrý nápad. Asi si další rok to moře koupím na čas Vánoc. Chápu, že si o mě mnoho lidí pomyslí, že jsem sobecká, nevděčná. Ale mě by zajímalo, jestli podobné pocity mají i jiní lidé, jestli jim také nevadí samota. Nebo jsem divná?
(Autorka si nepřála uvést celé jméno, ale redakce ho zná... Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.)
Pošlete odkaz na tento článek
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Alena, dlouholetá kamarádka, jezdí do práce do Prahy vlakem ze…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra:…
Bude to osm let, kdy vyšla má kniha s názvem Život s gamblerem.…
Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili…
Jsem postižená. Ulítávám nejen na pikantnich historických…
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se…
Nedá se nic dělat, je to tak. Způsobila jsem mezinárodní ostudu a…
Když jsem ve "Foto dne" uviděla snímek kaple sv. Stapina na…
Možná někomu bude moje trápení připadat malicherné, ale nemám komu…
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije.…
Mládí je úžasné období. Bylo mi právě 16 a půl roku a moc jsem se…
Ani nevím, jak tě nazvat. Vždyť jsem neměla pro tebe jméno. Bylo…
Poučila jsem se, že nemám dávat na rady druhých. Neustále jsem od…
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet…
Rozradostněná a poplatná jsem odcházela z práce. Všechny…
Život se se mnou vážně nemazlil. Bylo to dost hrozné od samého…
Vyrůstala jsem ve veselé rodině se dvěma sourozenci a byla…
Já bych ho zabil! Chytrý telefon! On vypadá děsně chytře, dokud se…
Když jsem před lety objevila portál i60, zaujal mne natolik, že…
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi…
V posledních týdnech jsem byla několikrát postavena před otázku,…
Byl krásný jarní den, celá, celičká příroda se začínala probouzet…
Čekala jsem na parkovišti poblíž nemocnice v autě na manžela.…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici,…
Co řeší malí kluci? A mohou jim dědové poradit? Tady je ukázka…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé…
„Čas strávený ve škole, byl pro mě čas ztracený a promrhaný. Byl…
Na litoměřický Střelecký ostrov naplno dopadá slunce a jaro se…
Když jsem přišla před třemi lety o manžela, kontaktovala mě…
Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než…
Nejlepší velikonoce jsem kdysi prožívala v Mexiku. Neboť není…
Na Velikonoce moc rádi jezdíváme na chalupu k mamince a…
Telefon zvoní, aplikace „Můžu to zvednout?“ nic mi nenapovídá.…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %