Jedním z nejslavnějších špionů studené války byl Brit Kim Philby, který 30 let pracoval pro komunistický Sovětský svaz. Tento novinář a elitní pracovník britské tajné služby vyzradil sovětské KGB v letech 1933-1963 množství prvotřídních informací. Philby zemřel v 76 letech před čtvrt stoletím, 11. května 1988, na srdeční selhání v Moskvě, kde tehdy čtvrt století žil. Informací tohoto nositele Řádu britského impéria z let 1946-1965 si cenil i jinak podezíravý diktátor Josif Stalin, třebaže i on se bál, že Philby tajně straní Britům.

O svých činech Kim Philby nikdy nepochyboval, ještě krátce před smrtí řekl reportérovi The Sunday Times, že kdyby si mohl vybrat, zvolil by stejnou životní cestu. Pro SSSR pracoval z čistého přesvědčení, podobně jako ostatní členové později odhalené špionážní "cambridgeské pětky". V tom se lišil od dalších lidí, kteří se dali naverbovat Sověty.

„Bez síly SSSR a komunistické myšlenky by dnes starý svět a možná celou zeměkouli ovládal Hitler s japonským císařem Hirohitem,“ napsal Philby koncem 60. let v memoárech. Přesto byl v posledních 25 letech, které prožil v "komunistickém ráji", podle poslední manželky "rozčarován z mnoha věcí". Nicméně věřil, že komunistické ideje jsou správné a jsou jen zneužity špatnými lidmi.

Pravičák s přesvědčením komunisty

Harold Adrian Russell Philby, který svou přezdívku Kim získal podle postavy Rudyarda Kiplinga, se narodil 1. ledna 1912 v indickém Paňdžábu. Tvrdohlavost zdědil po otci, jenž se během první světové války v britských službách zasloužil o rozpad turecké říše. Později se ale Philby starší s britskými úřady nepohodl, konvertoval k islámu a ve 30. letech měl jako poradce velký vliv na saúdském královském dvoře. Ve stejné době studoval Kim univerzitu v Cambridge, kde začal sympatizovat s komunismem.

Do služeb sovětské rozvědky se Philby nechal naverbovat nejspíše v roce 1933 při pobytu ve Vídni, kde pomáhal uprchlíkům z nacistického Německa. „Západní demokracie byly příliš slabé a zkorumpované na to, aby byly schopné postavit se Hitlerovu Německu,“ zdůvodnil Philby tento krok v pamětech nazvaných Moje tichá válka. Navenek se ale na radu Moskvy projevoval jako zapřisáhlý pravičák. Ve službách deníku The Times psal o španělské občanské válce, v článcích stranil Frankovým vzbouřencům a od caudilla dokonce získal vyznamenání.

V roce 1940 Philby začal pracovat pro britskou tajnou službu, místo mu zajistil jeho spolužák z Cambridge a další ze členů "pětky" Guy Burgess. Během války stoupal v hierarchii – od instruktora se vyšvihl na šéfa pyrenejské sekce a v roce 1944 získal místo, o němž se jeho sovětským nadřízeným ani nesnilo. Šéf britských špiónů Stewart Menzies ho jmenoval do čela nového oddělení zaměřeného proti sovětské špionáži. Nadřízení o jeho spojení se Sověty netušili a v roce 1949 zamířil Philby do Washingtonu, kde se stal styčným důstojníkem s rodící se CIA.

Cenný informátor tajné služby

Philby zpřístupnil Sovětům například tajný plán na vyslání ozbrojených protikomunistických jednotek do Albánie nebo jim předal podrobné informace o britské tajné službě MI-6 a o americké CIA. Prozradil také identitu řady západních agentů v SSSR, celkem měl Moskvě předat na 18 tisíc tajných materiálů. Začátkem 50. let se ale i díky rozluštění sovětské šifry začala kolem "pětky" stahovat síť. V roce 1951 uprchli krátce před svým odhalením do Sovětského svazu Burgess a Donald Maclean. V podezření se ocitl i Philby, o kterém se ještě pár let předtím říkalo, že by mohl jednou stanout v čele tajné služby.

Musel sice opustit Washington, v říjnu 1955 byl ale očištěn. Tehdejší ministr zahraničí Harold Macmillan sdělil veřejnosti, že "nemá důvody věřit, že Philby někdy zradil zájmy své země". Philby také uspořádal tiskovou konferenci, na které klidně a důvěryhodným hlasem opakoval: „Nikdy jsem nebyl komunistou.“

Útěk do SSSR na poslední chvíli

V roce 1956 odešel Philby do Bejrútu, kde působil jako britský agent, oficiálně ale pracoval jako reportér listů The Observer a Economist. Začátkem 60. let však Philbymu zlomilo vaz zatčení dalšího sovětského špióna George Blakea. Z Bejrútu narychlo zmizel na palubě sovětské obchodní lodi 23. ledna 1963. Jeho přeběhnutí se dostalo na veřejnost až v červenci 1963, kdy mu byl Moskvou poskytnut politický azyl i sovětské občanství.

Zbytek života prožil Philby v Moskvě, dokonce se počtvrté oženil, v 70. letech navštívil Československo. Sověti jej ale nepouštěli k citlivým datům, nakonec mohl působit alespoň jako lektor špionů, připravujících se na nasazení na Západě. Ke konci života hodně pil.

Philby byl po skonu v květnu 1988 jmenován Hrdinou Sovětského svazu, byl mu vystrojen velkolepý pohřeb, na hřbitově dodnes leží s řadou sovětských generálů. O Philbyho významu pro KGB svědčí i to, že ještě v roce 1990 vyšla v SSSR známka s jeho portrétem, v roce 2010 mu byla v Moskvě dokonce odhalena pamětní deska.