S výkřikem „Jaký to umělec ve mně hyne!“ si prý vrazil dýku do krku třicetiletý římský císař Nero. V pořadí pátý a poslední člen julsko-claudiovské dynastie na římském trůnu se totiž považoval krom jiného i za skvělého básníka, pěvce, tanečníka a herce. Po jeho sebevraždě 9. června roku 68, od které uplynulo 1945 let,  zavládl v říši chaos a následovala rok trvající občanská válka.

Císař spáchal sebevraždu poté, co proti němu vypuklo povstání, které zachvátilo celou říši. I v předešlých letech musel čelit řadě vzpour a spiknutí, které vyvolávaly jeho konflikty se senátem a početné popravy, k nimž na jeho příkaz docházelo. Mimo jiné nechal krutě zabít i manželku Claudii Octavii a její hlavu dopravit své milence.

Nelítostný tyran Nero vládl od roku 54 a jeho panování přitom začalo docela slibně – navrácením pravomocí senátu, obnovením pořádku v provinciích, snahou chránit práva nižší třídy nebo bojem s korupcí.

Podle velmi populární legendy nechal v červenci 64 zapálit Řím. Moderní dějepisci však o jeho vině pochybují. Pokud se nejednalo o nehodu – tedy souhru neopatrnosti, horkého léta a větrného počasí – zapálili podle nejnovějších výzkumů Věčné město zřejmě křesťané a židovští konvertité, snící o zničení nenáviděného „nemravného“ města a o pádu římského impéria.

Třikrát 9. červen,
císařovo „oblíbené“ datum
9. června roku 53: oženil se se svou nevlastní sestrou Claudií Octavií, dcerou strýce a císaře Claudia, jenž Nerona adoptoval. Manželství však nebylo šťastné a v roce 62 poslal Nero ženu do vyhnanství na ostrov Pandateria pod záminkou smyšlené nevěry a neplodnosti. 
9. června roku 62: Nero nechal Octavii na naléhání své milenky Poppaey Sabiny zavraždit. Vrahové ženě podřízli žíly a udusili ji v horké lázni, její hlavu pak poslali Poppae Sabině. Téhož roku se Nero s Poppaeou oženil a nastalo poslední a nejtvrdší období jeho vlády. 
9. června roku 68: Senát prohlásil císaře za nepřítele státu a nařídil jeho popravu ubičováním. Aby se této bolestivé smrti vyhnul, spáchal Nero sebevraždu.