Vlak nečekaně zabrzdil na falešném návěstidle, lupiči zneškodnili strojvedoucího a pak už mohli v relativním klidu provést loupež století. V pytlích si odnesli neskutečný lup, o němž dnes pojednávají snad všechny knihy kriminalistiky.

Půl století po nechvalně proslulé britské velké vlakové loupeži nejznámější člen a „mozek“ gangu, který ji provedl, vůbec ničeho nelituje. Ronnie Biggs, jenž v den 50. výročí loupeže 8. srpna oslavuje své 84. narozeniny, je na ni naopak velmi hrdý, píše agentura AFP.

Gang ukradl 8. srpna 1963 z vlaku na trati z Glasgowa do Londýna částku, která by dnes odpovídala sumě 45 milionů liber (asi 1,38 miliardy korun). Už samotný zločin byl neuvěřitelný, ale to, že se po něm Biggsovi podařilo uprchnout a žít v pohodě 36 let v Brazílii, mu vyneslo celosvětovou slávu. Biggs utekl z vězení v roce 1965 a za mříže se vrátil až v roce 2001, kdy se rozhodl dobrovolně vrátit do milované Velké Británie. V roce 2009 ho propustili na svobodu, když jeho obhájce přesvědčil soud, že je po sérii mrtvic na pokraji smrti.

Jsem hrdý na tuto loupež

Jenže Biggs stále žije. I když je odkázaný na kolečkové křeslo, nemůže mluvit a komunikuje jen prostřednictvím psací tabulky, neztrácí nic ze své dávné vzpurnosti. „Jestli se mě chcete zeptat, zda lituju toho, že jsem byl jedním z vlakových lupičů, pak je moje odpověď jasná – 'ne!',“ sdělil během setkání s novináři. „A půjdu ještě dál: Jsem hrdý na to, že jsem byl jedním z nich. A jsem neméně šťastný, že jsem označován jako 'mozek'. Byl jsem tam té srpnové noci, a to se počítá. Jsem jeden z mála svědků toho, co bylo 'zločinem století'.“

Přesto jsou podle něj jiné věci, které ho do jisté míry mrzí. „Politováníhodné je, že byl zraněn strojvedoucí vlaku,“ podotkl Biggs. Ovšem ten nebyl jedinou obětí. „Lidé, kteří zaplatili nejvyšší cenu za velkou vlakovou loupež, to byly rodiny každého, kdo do ní byl zapojen na obou stranách trati. Ti všichni zaplatili za naše společné zapojení do té loupeže. Pokud jde o mou rodinu, zaplatili velmi těžce. A tyhle lidi lituju,“ dodal.

Zatímco samotní lupiči doslova přešli do lidového folklóru, mnozí lidé litují téměř zapomenutého osudu strojvedoucího vlaku Jacka Millse. Jeden z členů gangu ho praštil obuškem po hlavě. Mills se ze zranění hlavy nevzpamatoval a zemřel o sedm let později.

Strojvedoucí zastavil vlak na odlehlém mostě v Ledburnu v Buckinghamshiru severozápadně od Londýna, protože uviděl červené světlo. To ale bylo falešné – vytvořené s pomocí baterky a rukavice. Jakmile byl Mills zneškodněný, gang odpojil lokomotivu a první dva vagóny, a pak řetěz lupičů přemístil 120 pytlů obsahujících 2,5 tuny bankovek. Posádka ve zbylé části vlaku si neuvědomila, co se děje, dokud nebylo příliš pozdě.

Výsměch britské justici

Devět ze 16 členů gangu dopadených policií stanulo v roce 1964 před soudem, kde dostali pořádný flastr – po 30 letech vězení. Většina z nich si ale celý trest neodpykala. Biggs utekl z londýnského vězení Wandsworth v nákladním automobilu o 15 měsíců později. Lodí pak uprchl na kontinent a v Paříži podstoupil plastickou operaci.

Čtyři roky strávil v Austrálii, ale poté zmizel do Brazílie, kde se usadil v roce 1970. Tady ho britští kriminalisté sice vypátrali, ale nemohl být vydán ze země, protože mezitím zplodil brazilské dítě. Z domu v Riu de Janeiru se Biggs vysmíval britské policii s vydatnou pomocí bulváru, který hltal jeho historky.

Od propuštění z věznice v roce 2009 žije v domě s pečovatelskou službou. Přispěl také do nové knihy, o jedné z největších loupeží v dějinách. Biggs zřejmě brzy zemře, ale jeho zločin zůstane v učebnicích kriminalistiky navždy.