Jana Mesarčová
Obec: Praha
„<p><strong>Je po létě. Prázdninová sezóna jde pomalu do peřin a ukládá se ke spánku, který možná naruší jen dílčí školní prázdniny a vánoční masakr. </strong></p>“
Jana Mesarčová
„<p><strong>Nedávno jsme byli svědky události, která zřejmě zaujme některý z odstavečků kroniky světových dějin. Mám na mysli ono smutné dění v monarchistickém Spojeném království. </strong></p>“
„<p>Je pozdní únorové odpoledne a venku v zahradě to vůbec nenasvědčuje tomu, že by se slunce mělo odkutálet za obzor. V tújích, které hustě lemují plot, to jen cvrliká a stačí si chvilku při nich postát, aby vás veselá kosice odměnila svým valčíkem v zelenavých větvičkách.</p>“
„<p><strong>Covid, resp. covid-19. To slovo téměř nenávidím, přestože označuje roztomilou potvůrku s korunkou, která si s námi vlekle a nevyzpytatelně pohrává, včetně těch, co si ji přisvojili ke kdovíjakým účelovým či technologickým počinům. </strong></p>“
„<p>Vlaková trať mezi Prahou a Berounem není jen tak z pohledu cestujícího obyčejná. Vlaky na ní (především ty osobní) nejezdí včas. Navzdory digitální době. Zpoždění je na této trati denní tradicí, je to takový poberounský folklór Českých drah.</p>“
„<p>Jí bylo padesát. Jemu bylo šedesát. Ona byla rozvedená. On byl vdovec. Oba byli nevyčíslitelně posíleni vlastním traumatem. Oba byli plni citu a elánu. Tak to dali dohromady. Jejich nově zrozená Láska však neuměla odkrajovat pro blízké, jak byla krásně sobecká.</p>“
